Rozloučení

24. června 2013 v 19:01 | Simulínka =o* |  ♥Stalo se♥
Končím s působností tohoto blogu a přesouvám se do anonymity. Nechala jsem se unést a zveřejnila zde až příliš důvěrných informací, fotek a jmen.
Pokud by měl někdo zájem o nahlédnutí do mého nového blogového světa, může mě kontaktovat prostřednictvím e-mailu a já po pečlivém uvážení případně zašlu adresu nového blogu.
Mějte se a smějte se

Simulína =))
 

Záplavy 2013 ???

4. června 2013 v 17:21 | Simulínka =o* |  ♥Když se řekne♥
♥ Říkejte mi ignorat.. a budete mít pravdu. Popravdě, jsem si všimla, že se něco děje teprve v neděli ráno, kdy mi na nechvalně známé sociální síti jeden známý napsal: "Tak co? Taky už jste zaplavený?" Moje reakce, byla: "Co?? Proč?" A pak jsem si uvědomila. že už nějakou dobu v kuse opravdu prší a tak by to mohlo znamenat rozvodnění řek, další vlnu paniky, protipovodňovývh opatření, humanitárních akcí a dárcovských sms.
♥ O ničem jsem nevěděla hned z několika následujících důvodů? A) byla jsem od čtvrtka zavřená na koleji, ponořená do studia a sebelítosti B) nekoukám na televizi a nečtu novinky.cz.
♥ Takže ano, jsem nechutný ignorant a popravdě, zrovna teď sedím na parapetu se slunečními brýlemi, takže hurey! Nejspíš budu do budnoucna ignorantem stále.
♥ Když se nad tím tak zamyslím, tak mě nenapadá jediný rozumný důvod, proč bych měla viset na jednom z kanálů ČT a sledovat povodňový vývoj. Chápu to u lidí, kterých se to zatím netýká a mohlo by se jich to týkat v následujících dnech, nebo u lidí, kteří mají v zatopených oblastech příbuzné, i když nebylo by jednodušší vzít telefon a zavolat jim? Protože lidi, kterých se to týká opravdu nemají čas na to, koukat na televizi. A lidi, kterým se tato politování hodná věc vyhnula obloukem jsou jen další z davu znuděných lidí, kteří dychtí po senzaci, která by obohatila jejich nudný program. Na mou obranu- i kdybych se zajímala, nic s tím nenadělám, se svým studentských finančním vyžitím bych postiženým stejně moc platná nebyla a za pár měsíců po tom zas nikdo ani nevzdechne ;)
♥ A na závěr ještě jedna poznámka hodná ukamenování. Nechápu lidi, co jsou už po milionté v řadě vytopení, nacpali do oprav desetitisíce, ne-li statisíce a stále bydlí na tom stejném, debilním místě. Každému normálnímu člověku by došlo, že se to příští rok stane zase a spočítá si, že náklady na stěhování ho vyjdou na mnohem menší částku.

Tak a teď do mě! ;)

Kecy v kleci 2013

4. června 2013 v 16:25 | Simulínka =o* |  ♥Stalo se♥
I´m back! Dřív než stačíte něco říct (jestli vůbec, když jsem se tu zas tak dlouho neukázala), chci se omluvit a předem říct, že neočekávám, že bych tenhle blog nadále pravidelně obhospodářovala, jelikož mám stále na práci milion dalších věcí a vzbuzovala bych ve Vás jen další plané naděje. Zjistila jsem, a není to nijak závratně, nebo překvapivé zjištění), že mám nechutně slabou vůli dodržet jakýkoli slib daný sobě samé. To je holý fakt a jakýkoli pokus na tom cokoli změnit, je jen další zbytečný čas promrhaný planými představami.
Tááákže, co z toho vyplývá? Že nejspíš trpím manidepresivní psychózou a všechny články na tomhle blogu to jen potvrzují. Prosím povšimněte si, že se zde objeví nový článek pokaždé, když trpím depresemi z nepovedých vztahů (jak mlostných, rodinných i přátelských), nebo nastal jeden z těch zvácných okamžiků, kdy mám pocit, že se mi všechno daří a mám neodolatelné nutkání se o to s někým podělit.
Z míry sebekritiky je asi jednoduché uhodnout, v jakém odbobí se právě teď nacházím, ale nerada bych z toho tady dělala zpověď mého zlomeného srdce, proto radši zaměřím na ty dobré stránky posledních měsíců a dovolím Vám nahlédnout do mého fascinujícího života.
Máte se na co těšít ;) =P
 


Kdo si hraje, nezlobí

2. listopadu 2012 v 15:19 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Tak jsem Vás tu zase docela dlouho zanedbávala, takže bych se měla pokusit alespoň trochu napravit škody.
♥ Takže v podstatě se nic moc nového neudálo, až na to, že jsem nejspíš už nenávratně poznamenaná vysokoškolským životem a stává se ze mě noční tvor s hříšnými sklony k alkoholismu (to je samozřejmě dost nadnesené =)), lenosti a špatnostem všeho druhu =P. A nejhorší na tom je, že se mi to sakra líbí =P. Dost velkou zásluhu má na tom to, že oproti Chomutovu, se v Plzni pořád něco děje a mám tu víc přátel, než jsem kdy měla.
♥ Jsem prostě ve svém živlu a ráda bych v něm zůstala ještě hooodně dlouho, takže bych teď místo psaní nic-neříkajícího článku na blogu měla šprtat anatomii, protože dost dobře vzrůstá pravděpodobnost, že s koncem zimního semestru skončí i moje přítomnost ve škole =D. Ale ráda bych se pochlubila, že prozatím jsem všechny průběžné testy splnila se známkou A =).
Ale tenhle článek jsem původně začala psát proto, abych vám ukázala kousek ze svého kreativího já. I když nejsem zastánce přebírání cizích svátků a tím myslím hlavně ty americké, kdo by odolal všem těm haloweenským akcičkám? Takže jsem se rozhodla, že když už, tak je vymetu všechny! =D a šla jsem na to stylově, takže tady jsou dva z mých kostýmů a do příštího roku zas vymyslím něco spešl.. to slibuju! =D
psycho doll
half sugar skul identity

První měsíc v ráji.. nebo snad v pekle?!

6. října 2012 v 18:50 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Tak jsem zase tady! =)) Na předchozí článek moc lidí nereagovalo, tak se mi ani moc nechce do psaní tohohle, ale překonám se, abych nezklamala očekávání držáků =P.

Tak tedy, jak začít?!
♥ První týden byl dost hektický. Stěhování z budovy na budovu, téměř žádné pauzy v rozvrhu, tudíž žádný oběd, jídlo za pochodu, nebo raději vůbec žádné. Nervy, nervy a zase nervy. Nenaplněná i naprosto předčená očekávání od různých profesorů, šílené požadavky i hodiny připomínající základkový výklad. Proces poznávání s holkama ze třídy, neskutečná palba jmen, která jsem nedokázala udržet v paměti. (Aby ne, je nás přes 60!) Dojmy byly naprosto smíšené. Na pokoji i na celé buňce jsem byla sama, takže jsem si užívala soukromí, prostoru i koupelnových radovánek, navzdory tomu jsem se cítila opuštěná a smutná.
Naštěstí jsem využila známostí z prvákovin a vyrazila jsem na bowling s tamní partou, abych zažila svoji historicky první "studenstkou středu".
♥ V Plzni se totiž paří hlavně ve středu, jelikož v pátek drtivá většia studentstva odjíždí vstříc svým domovům a já nejsem vyjímkou. Na kolej jsem se dostala kolem druhé s doprovodem kamaráda, kterého jsem z dobré vůle nechala přespat u sebe, ale přes jeho chrápání jsem nebyla schopna usnout déle než na hodinu. Na latinu jsem dorazila s kocovinou a šíleným bolehlavem, ale stálo to za to =))
♥ Další týdny se vše jenom zlepšovalo. Středy se staly tradicí, není snad jediná, kdy by se něco velkého nedělo. Ať to bylo vítání prváků alias tour de pub a nebo FZS party hned další týden. Seznámila jsem se se spoustou nových lidí, ve třídě se utvořil kroužek stejně praštěných holek, které jsou pro každou špatnost a taky se tyto špatnosti realizují s určitou periodicitou. Rozhodně jsem strávila víc času v hospodách, diskotékách a kavárnách než na koleji s učebnicí anatomie. Jestli se tímhle tempem dostanu do letního semestru, bude to zázrak.. Každopádně bych měla trochu přibrzdit, ale je to těžší než jsem myslela. Zkouškové daleko a spusta nevyužitých nabídek na dosah.
♥ Tak mi držte palce ať se mi to všechno podaří nějak skloubit.

Prvákoviny

24. září 2012 v 23:24 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥

Ahojky všichni!

Předem se omlouvám, že píšu až teď, ale celý týden jsem byla na koleji, kde ještě bohužel nemám přístup k internetu, tak to prosím pochopte =)).
Jak už nadpis napovídá, ráda bych Vám popsala svoje dojmy a zážitky z třídenní konference zvané PRVÁKOVINY. Slovo konference samo o sobě zní tak důležitě, že? Ale po tomhle článku zjistíte, že to ani zdaleka nebylo tak horké, jak to na první pohled může vypadat.

DEN PRVNÍ
♥ Ihned po příjezdu (cca 14:00) jsme se vrhli na check in, kde jsme dostali jmenovku se svojí přezdívkou, kterou jsme předem zadali do přihlášky a prvákovinové tričko. (Mimochodem je úplně boží, bohužel neměli mojí velikost, takže mám opět o 3 čísla větší. Alespoň mám další triko na spaní =D)
♥ Následovalo ubytování v chatkách a seznamování mohlo začít. Z toho, co jsem pochopila, tak nás do chatek rozdělovalo podle fakult a jelikož jsem následně zjistila, že z mé fakulty jsem tam byla jediná a stejně tak moje dvě spolubydlící, tak z nás nejspíš udělali směsku =D.
♥ Program byl opravdu natřískaný, vlastně zde nebyla ani chvilka volna, když nepočítám organizační pětiminutovky pro utvoření místa v jídelně atd.. V půl třetí už jsme seděli všichni v nachystané jídelně a mohlo se začít. Přivítal nás ředitel jedné z mezinárodních poboček AIESEC (ale nečekejte žádného postaršího pána, bylo mu 23 a studoval třeťák na ekonomické fakultě ZČU). Jeho vzezření nám bylo všem opravdu blízké a nikoho snad nenapadlo mu vykat, když nám osvětlil, že na jediné oslovení, na které slyší je Mareček. Stejně tak to bylo se všemi ostatními "FASíky". Poté jsme asi hodinu věnovali organizačním záležitostem, seznámením se všemi fasíky a poté následovalo pár informací o programech ELSA a AIESEC. A samozřejmě nechyběla přednáška o tom, jak to na univerzitě chodí.
♥Poté nás rozdělili do týmů, z toho dva byly mezinárodní, protože fasíci byli Rumunka Roxana a Turek Ismail. Oba byli moc milí a vstřícní. Bohužel u nich já nebyla. Moje vedoucí týmu se jmenovala Eliška a musím říct, že byla neskutečná! Nikdy by mě nenapadlo, co se v takové malé osůbce může skrývat za obrovského člověka. Jak se říká, dobrovolník je takový člověk, který v sobě skrývá osobu větší, než je on sám =)). Minulé léto byla v Ugandě, aby tam vyučovala angličtinu. Pro mě je nepředstavitelné, abych strávila takovou dobu někde, kde není elektřina, jakákoli možnost spojit se denně s rodinou a dokonce ani pitná voda. I když bych si to rozhodně chtěla vyzkoušet. Něco takového musí člověka hrozně posílit a hlavně musí totálně změnit pohled na svět.
♥Poté jsme se přesunuli ven na tzv. team building, neboli vzájemné seznamování a různé kolektivní hry, jako "ruce" "ninja" nebo "chce se mi čůrat" =D takhle vám to stejně asi nic neřekne, ale byla to vážně sranda a všichni v týmu byli strašně fajnoví, takže to uteklo rychle.
♥Jako další byla na programu večeře. Sice to měl být guláš, ale do toho to mělo hodně daleko, navzdory tomu to chutnalo dobře =D. Po večeři jsme se plynule přesunuli na "traffic light party" neboli semaforová party, kde všichni měli trička podle toho, jestli byli zadaní (červená), nerozhodnutí (oranžová, žlutá) nebo nezadaní (zelená). Přes to, že v okolním světě vládla prohibice v tomhle kempu tekl alkohol proudem. Já jsem tomu ale moc nevěřila, takže jsem během tohohle víkendu objevila kouzlo piva =D. No dopadlo to asi tak, že jsme se kolem půl čtvrté páté doplazili do jedné z chatek na afterparty a kolem půl páté jsme to rozpustili i tady. Vstávání v osm tím pádem nebylo zrovna nejpříjemnější.
DEN DRUHÝ
♥ Někteří vyhodili přebytečný žaludeční obsah, jiní více šťastní si jej ponechali a čekala nás další škála přednášek o univerzitě, studentském životě, kolejích, menzách, HelpDesku, JIS kartách a tak podobně. A málem jsem zapomněla na to nejzajímavější. Četly se příspěvky z tzv. gossip boxu (česky krabička na drby) a po prohýřené noci byla opravdu natřískaná vtipnými poznámkami o tom, či onom. Kdo si koho v ranních hodinách vedl na chatku, kdo se kde pozvracel, případně kdo utřel nos.
♥Poté jsme se měli rozdělit podle fakult a příslušní fasíci z oněch fakult nám měli dát jakési typy a rady, ale jak jsem zmínila, byla jsem ze své fakulty jediná a stejně tak pár dalších vznikla naše směsice, kde byli lidé z elektrotechnické fakulty, fakulty aplikovaných věd, strojárny a fakulty umění a designu. Takže to bylo spíš povídání o fakultách obecně.
♥Jako další pro nás byly připraveny workshopy, neboli interaktivní přednášky na různá témata. Já jsem si vybrala prezenční dovednosti, plánování času a projektový marketing. Prezentační dovednosti byly s Ismailem v angličtině, ostatní v češtině. Rozhodně nejvíc se mi líbila přednáška o plánování času. Rozhodně si z toho zkusím vzít ponaučení.
♥Poté jsme s týmem pracovali na závěrečné prezentaci v angličtině. Naše téma bylo "české jídlo a pivo" a jelikož jsme v týmu měli zdatného rappera, tak za nás prakticky odvedl všechnu práci a složil rapp na toto téma. Všem druhý den spadla čelist a nikomu se nechtělo věřit, že to opravdu vymyslel. Pokusím se ho kontaktovat a popř. sem text hodím.
výherní foto =D
♥Dál byly na programu prezentace zemí našich stážistů spojené s ochutnávkami místních pochoutek a jak jinak- alkoholu. Také zde byl stánek AIESECu, kde nám prezentovali různé hry, které frčí na mezinárodních konferencích- jak jinak než chlastacích =D.
♥ No a nakonec co jiného, než party. Tentokrát jsme tančili až do pěti a afterparty se protáhla až do půl osmé. Takže jsme šli za světla spát a snídani jsme zaspali =D.
♥Posledním bodem programu před rekapitulací a obvyklou dávkou drbů byly naše prezentace. Některé byly opravdu povedené. Musím se pochlubit, že náš rapp vyhrál!! =D
♥Nakonec zbylo už jen balení, loučení a jedna naprosto skvělá věc, které říkali "sugar cube" prakticky to bylo obálka s vaším jménem, každý měl svojí a kdokoli vám do ní mohl dát nějaký vzkaz, kontakt, či co ho napadlo. Když jsem si to pak četla na koleji, zamáčkla jsem slzičku =)).
Tak to by bylo asi vše. Myslím, že to bylo vyčerpávající. Dohledné době se pokusím napsat nějaký článek o mém válčení na vysoké. První týden opravdu stojí za to!!
Vaše Simulína =o*

Nový vzhled

11. září 2012 v 2:07 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Bohužel ne můj, ale blogu.

Čímž odpovídám na vaši otázku- Neoctl jsem se na jiném blogu? Ne jste tu správně. Doufám, že se vám nový design líbí, protože tu asi nějakou dobu zůstane ;)


Už je to tu zas..

11. září 2012 v 1:14 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Pane bože, co je to se mnou?!

♥ Vážně se mi nelíbí to, co se se mnou poslední týden vleče. Nějak se pořád nemůžu zbavit pocitu, že se blíží cosi katastrofálního a začínám si barvitě představovat všechny ty příšerné scénáře všeho, co by se mohlo stát.
♥ Snad je to tím hnusným a fádním podzimním počasím, které mě nutí znovu a znovu upadat do depresivních stavů, kdy mám chuť se jen tak zabalit do deky, pustit si nějakej šílenej doják a profkat všechny zbytky kapesníků, které mi ještě v polo-odstěhovaném bytě zůstaly.
♥ Důvodů bude samozřejmě víc. Jeden z nich bude i panický strach z toho, jak to dopadne se mnou a pupíkem, když budu celé dny v Plzní, domů budu jezdit jen na víkendy a to budu na roztrhání, díky mé potrhané rodině. Každý si ze mě bude chtít kus urvat, jako bych byla kus masa. A kde vezmu tolik času na to, abych stíhala rodinu, kamarády a ještě přítele? Tahle představa se mi vůbec, ale vůbec nelíbí =(. Radši si budu ještě chvíli mazat med kolem pusy a představovat si, že to všechno klapne a bude to fungovat..
♥ Dalším stresovým faktorem je již zmíněný polovyprázdněný byt, který ve mě probouzí pocit nostalgie. Je to místo, kde jsem vyrůstala, nikdy jsem se nestěhovala. I když to místo už můžu jen stěží nazývat domovem, pořád mě k němu cosi táhne. A i když vím, že se do něj jednou vrátím, představa, že se mi tam bude minimálně 3 roky někdo povalovat (dáváme ho do podnájmu, abych měla dost peněz na výdaje na vysoké) je mi naprosto proti srsti. Je mi jasné, že tohle nemůžu říct tátovi, který de-facto platí nájem za prázdný byt a jistě to neberu jako samozřejmost. Proto jsem taky přistoupila na návrh, že většina nábytku se rozdá či rozprodá a po škole začnu znova od píky.
♥ Navíc se nemůžu zbavit pocitu, že je na mě vysoká trochu moc velký stres. Ještě před měsícem jsem se nemohla dočkat, až konečně vypadnu z téhle díry a začnu znova od začátku. Ale teď prostě všechno vidím černě, i když bych se moc chtěla soustředit na ty světlejší stránky, prostě mi to nejde. Vidím jen to, že budu sama v cizím městě se svým orientačním nesmyslem na koleji, která je snad na konci světa. Navíc mě šíleně děsí můj rozvrh, který z poloviny nechápu a tu část, kterou chápu, bych radši nepochopila. Je toho na mě teď nějak moc.
♥ Neumím si představit, jak to všechno sama zvládnu. Třeba mám jen velké oči a všechno bude nakonec v pořádku, ale pořád se mi na mysl krade ta hloupá otázka- "A co když ne?"

Příští zastávka- Plzeň

8. září 2012 v 3:08 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Ráda bych se pochlubila se svojí první zkušeností ze svého nového-přechodného bydliště. Doufám, že se při čtení pobavíte stejně tak, jako když jsem tu historku vyprávěla rodičům a kamarádům.

♥ Jelikož správa kolejí a menz požadovala podepsání smlouvy o bydlení do 4.9. 2012 a zápis na fakultu se měl konat až 5.9. přišlo mi zbytečné jezdit dva dny po sobě do Plzně. Takže jsem situaci vyřešilo tak, že jsem využila možnosti prubnout pokoj dřív, než jsem se vlastně oficiáně nastěhovala.
♥ Na místo mě dopravil přítelův taťka, jelikož se živí jako dodavatel cejlonských čajů a měl zrovna ten den nedaleko Plzně objednávku.
♥ Vyhodil mě u koleje a já si připadala jako Alenka v říši divů. Po chvíli pátrání jsem objevila správné dveře a podepsání smlouvy spolu se zaplacením prvního nájemného proběhlo v celku rychle. Poté jsem vyfasovala povlečení a mohla jsem se vydat obhlídnout místo, kde budu minimálně 9 měsíců přebývat. Kliknìte na obrázek pro zavøení okna
♥ Pohled na pokoj mě ani nezklamal, bohužel ani příjemně nepřekvapil. Za dveřmi s číslem 102 na mě čekal typický kolejní pokoj se standartním vybavením čítající postel, psací stůl, židli, lampičku, skříň a jednu poličku. (foto pokoje dodám později) Ačkoli jsem si sebou prozíravě vzala notebook, abych zabránila dlouhé chvíli, nedošlo mi, že ke kolejní síti se budu moct připojit až dostanu JIS kartu, která se hromadně vydává až 17.9. takže jsem si musela vystačit se zásobou filmů a seriálů. Naneštěstí mi tohle zabavení dlouho nevydrželo, tak jsem začala šmejdit. Díky svojí neohrabanosti se mi podařilo probudit slečnu ze sousední buňky, která ten den dělala opravky na státnice. Trochu jsme se zapovídaly a poté mi slíbila, že až půjde do města, vezme mě sebou a ukáže mi nekratší cestu do centra.
♥ K mému překvapení zmiňovaná nejkratší cesta do centra vede přes pole. Dokud nezačne pršet je to celkem brnkačka, ovšem byla jsem ujištěna, že za méně příznivých podmínek většina po kotníky zapadá do bahna. Místním zlepšovákem jsou apartní sáčky typu Globus převázané přes boty, aby se zabránilo nežádoucím komplikacím. Naštěstí jsem ochotna takové okolnosti brát s humorem a na podzimní měsíce si vytvořím zásobu recyklovatelných sáčků.
♥ Opravdu netrvalo dlouho a vypluly jsme na tramvajové zastávce. Naproti v trafice jsem si koupila lístek na tramvaj a úplně poprvé jsem si "píchla" =D (No jo holka z balíkova, kde mají jenom trolejbusy a autobusy =P). Holčina mi ještě stihla ukázat pár zajímavých míst a k mému štěstí mi i popsala jakým způsobem a na jaké zastávce musím přestoupit, abych se dostala z koleje ke škole (ne bohužel, nevede tam žádný přímý spoj). Začala jsem mít nablahý pocit, že návrat zpět nedopadne zrovna nejlpépe, proto jsem se radši ujistila, zda je to opravdu TA zastávka, ze které se dostanu zpět na kolej. Na tuto moji otázku se mi dostalo kladné odpovědi a tak jsem se s ní spokojeně rozloučila a vyrazila obhlídnout místní nákupní centrum.
♥ Stálo mě veliké úsilí odolat volání všech těch pestrobervných hadříků, ale přeci jen jsem to dokázala. Rozhodně jsem ale nedokázala odolat poslednímu vysílání filmu "Bez kalhot" (angl. Magic Mike). Jak už český název vypovídá, jedná se do určité míry o film s hvězdičkou. Ovšem geniální! Jediný vysílací čas byl ve 20:30, ale já už byla pevně rozhodnutá, že to musím vidět, ale k tomu se dostanu později.
♥ Zběžně jsem prošla všechna 3 patra a rozhodla se, že vyrazím zpět na kolej. Rázně jsem si to přimašírovala k již zmíněné zastávce a suveréně nastoupila. Když minula třetí zastávka, došlo mi, že to nebude to pravé ořechové. Slečna asi zcela nepochopila můj dotaz a odkývala mi zastávku, ze které jede tramvaj opačným směrem, než jsem potřebovala. Když jsem se vzpamatovala a vystoupila, byla jsem už někde na okraji Plzně, kde nebylo po jakékoli prodejně s lístky na tramvaj ani památky. Tak jsem využila platby přes smsku. Potvrzující zpráva mi přišla asi 2 zastávky před výstupem, takže jsem se na to mohla radši vykašlat. Každopádně jsem dojela, kam jsem měla, ale mezitím mi někdo spřeházel ulice, takže mi návrat ze zastávky na kolej trval v průměru o polovinu času déle než cesta z koleje na tramvaj (kde se stala chyba?!).
♥Když jsem konečně dorazila do pokoje, padla jsem za vlast a do 10ti minut usnula. Vzbudila mě až sprcha starostlivých telefonátů snad od všech členů rodiny. Poté mi v hlavě svitla myšlenka, že mi jeden z hotelových hostů (který shodou okolností bydlí v Plzni a ještě větší shodou okolností byl celý žhavý mě jí provést) dal svoje telefoní číslo! Tak jsem mu brnkla, načež jsme se domluvili, že mě vyzvedne u koleje a ukáže mi všechna místa, na která se budu muset v dohledné době dostavit- škola, menza, dopravní podnik, železniční a hlavní autobusová zastávka. Po téhle rychloexkurzi jsme to zakotvili v jedné moc příjemné italské restauraci, jelikož mi došlo, že jsem celý den nic nejedla. Pizza se slaninou a parmskou šunkou byla ta správná volba. Asi si domyslíte co následovalo. No ano, zapůsobila jsem kouzlem své osonosti a zajistila si tak doprovod na film o pánských striptérech =D. Řeknu vám, pohled pro bohy.
♥ Po večeři nám ještě zbylo do začátku filmu dost času, takže jsme ještě stihli výšlap na Radyni. =P
♥ Po filmu mě čekal jen návrat na pokoj a první noc s mojí novou postelí. Říká se, že první sen na novém místě je svým způsobem věštecký. Já doufám, že ne , protože se mi zdálo, že jsem těhotná a probudila jsem se spocená jak vrata od chlíva s otázkou, jak to řeknu tátovi, aby mě na místě nezabil!
♥ S prvními slunečními paprsky (no dobře, bylo to skoro až v deset) dorazil můj drahý otec s první várkou věcí na stěhování. (Protože jsem toho samozřejmě ještě polovinu zapomněla.) Po vybalení jsem se vypravila na zápis. V životě bych neřekla, že něco takového jako správně vyplnit index bude vyžadovat tolik úsilí. Rozhodně mě nepotěšilo, že hned v zimním semestru na mě čeká cosi s názvem biofyzika, když jsem i z normální fyziky na gymplu ve třeťáku téměř propadla. Pane bože jak tohle dopadne?! A aby toho nebylo málo, tak v dalším semestru mě jako chuťovka čeká biochemie.
♥ Jeden z předmětů mě ovšem zaujal více než všechny ostatní. A tím byla patologie. Přemýšlela jsem nad obrázkem sebe samé na pitevně. Odpadnu hned jak nebožtíkovi přetáhnou kůži přes hlavu a odkryjí mozek, nebo vydržím až do prožíznutí močového měchýře a tlustého střeva? No uvidíme.

Vaše Simulína =o*

Kdo stojí o dospělost?! Já chci propadnout do školky!!

8. září 2012 v 1:35 | Simulína =o* |  ♥Když se řekne♥
♥ Těžko říct, kdy se člověk stává dospělým. Každopádně si myslím, že za poslední rok jsem k onomu bodu zlomu zvanému "dospělost" udělala nejeden sedmimílový krok.
♥ Nebudu tu plácat něco o tom, že dospělost je jakýsi stav mysli, kdy člověk začně přehodnocovat svůj život a změní se jeho životní priority, i když je to nepochybně pravda. Ráda bych se v tomto článku zaměřila na důvod, proč naši rodiče byli v našem věku (myslím tím věk okolo 20ti) již dospělí. zatím co my si ještě hovíme v maminčině hnízdě.
♥ Pro mne je hlavním znakem dospělosti soběstačnost. Jak o sobě může někdo prohlašovat, že je dospělý, když se není schopen postarat sám o sebe, natož o někoho dalšího? Ať už se jedná o partnera, či v pozdějším věku o děti. (A když už jsme u toho, taky jednou nastane den, kdy budeme chtě nechtě oplatit službu svým rodičům a postarat se o ně, stejně tak, jako se starali oni o nás.)
♥ Ale proč je mnoho mladých lidí tak nesamostatných? Je to dáno hlavně jiným životním trendem. Za dob našich rodičů bylo normální, že většina šla hned po základní škole (u některých šťastnějších po střední) do práce a slečny, které se do 20ti nevdaly byly považovány do divné, nebo ošklivé. Dnes je to přesně naopak. Dívku, která se dvá před 20kou všichni automaticky házejí do šuplíku "zbouchnutá". Jako rodič člověk dospěje, aniž by chtěl, jelikož na něj dolehne tíha zodpovědnosti za lidský život. Bohužel existují i výjimky potvrzující pravdilo.
♥ Jenže v dnešní době spousta lidí studuje minimálně do pětadvaceti a drtivá většina je finančně závislá na rodičích. Už to je brzdou, která nám nedovolí zcela dospět, jelikož se nikdy nemusíme spolehnout pouze sami na sebe. Výhodou studia v jiném městě je to, že domů se jen tak nepodíváme a tak jsme do jisté míry odkázáni sami na sebe, co se týče samostatného bydlení. I když jsme do jisté míry osvobozeni od spousty povinností jako vaření a mytí nádobí, které za nás vyřeší menza.
♥ Uff, nějak jsem se rozepsala. Myslím, že je správný čas to utnout a položit si základní otázku. "Cítím se být dospělá?"
Do jisté míry ano. Mám práci, dlouhotrvající vztah a dobré studijní předpoklady. V domácnosti se umím otáčet a co se týče vaření, hlady bych rozhodně neumřela. Dobře se to čte, ale abych to s tou sebechválou nepřehnala. Samozřejmě je zde mnoho ohledů, ve kterých jsem až žalostně nevyspělá, ale chce to čas. Vždyť je mi teprve 19 =))

Kam dál