Červen 2010

Trpělivost

28. června 2010 v 23:46 | Simulína =o* |  ♥Když se řekne♥
Trpělivost je vlastnost mě zcela neznámá a jestli mi něco chybí, tak právě tohle a není den, aby mi to něco nepřipomělo. Třeba neustálé čekání na smsku, která stále nepřichází mě dohání k šílenství a kdybych měla jenom špetku trpělivosti, vůbec by mě to nevyvádělo z míry. Všechno chce svůj čas, ale já mám pořád pocit, že čas utíká moc rychle a děje se toho moc málo. Doufám, že je to jenom přechodné období a tohle všechno zmizí..netrpělivost, podrážděnost.. Jen doufám, že to bude brzy.
xxx

Když se daří, tak se daří =oP

26. června 2010 v 11:14 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
No v mém případě to až zas taková ironie není, i když ten včerejšek probíhal všelijak, jenom ne v klidu. Všechno to nakonec bylo úplně jinak, než jsem si představovala, ale ve výsledku jsem nadprůměrně spokojená =o) Takže první bod mého programu (Pepe) padnul úplně, jelikož otevírali až v jedenáct a nechtělo se mi sedět v parku, než otevřou, krom toho se tatínek nabídnul, že mě hodí, takže jsem to nemohla odmítnout. =oP Další bod dne freezing, dopadnul líp než skvěle, ale samozřejmě se to neobešlo bez komplikací, jelikož mi ujel autobus a další jel až za 20 minut, takže jsem to měla ťip ťom a málem jsem to nestihla, ale nakonec se všechno podařilo a byl to fakt mazéééc =oP až bude video, tak ho sem určitě hodim =o) No a poslední bod programu, oslava narozenin a zároveň konce prázdnin byla jako třešnička na dortu. všem MHD opět nezklamalo a já jsem místo do 33, která jela do Chomutova, nastoupila do 1, která jela na autobusák do Jirkova =D tentokrát další autobus jel až po 40 minutách, takže jsem si hezky poseděla na zastávce, ale nakonec jediné, co jsem prošvihla bylo rozbalování dárků, což mě ani moc netrápí =o) Bylo to vážně úžasný, mám vyřvaný hlasivky, jak jsme zpívali, až se otřásala čajovna, ale úžasný zážitek na kontě =o)
music

Zpátky v sedle =oP

24. června 2010 v 18:12 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
No vyložte si ten status jak chcete, ale zítra začínají prázdniny a já jsem se rozhodla, že se do toho vrhnu naplno. Sice jsem si toho zítra naplánovala víc, než stačím stihnout, ale co =oP Tááákže hned ráno si jdu pro vysvědčení a až na tu jednu čtyřku z fyziky je to myslím krásný. Potom s holkama do Pepe Lopez na baštu. Uvidím jak se to protáhne, pak razím domů a ve čtyři zase do Chomutova na freezing (kdyby náhodou někdo nevěděl oč jde, mrkněte na tenhle odkaz), následuje Páji oslava narozenin a zároveň oslava konce roku v čajovně, kam se obzvlášť těším, jen doufám, že to dopadne podle mých představ =o) a nakonec, uvidíme podle nálady by mohla přijít na řadu grilovačka u Skáliče, nebo Janči oslava ve Sklepě, ale popravdě, nemyslím si, že bych to stihla všechno =oP Každopádně to bude stát za to =o)
xxx

Luna..

22. června 2010 v 9:50 ♥Everything♥
♥ Proč je Luna tak osamnělá? Kdysi někoho měla..
♥ Jmenoval se Kuekuacu a žili spolu ve světě duchů. Každý večer se spolu procházeli po obloze. Potom, ale začal jeden z duchů žárlit. Chtěl totiž Lunu jenom pro sebe. Řekl proto Kuekuacovi, že Luna má přání, že má jít do našeho světa a natrhat pro ni růže. Kuekuacu nevěděl, že když svět duchů opustí, nemůže se vrátit. A každou noc se dívá na oblohu, vidí Lunu a vyje její jméno. Bohužel..nikdy už se jí nedotkne... xxx

Tohle je citace z jednoho z mých oblíbených filmů--> X-man Volverine. Můžu vám ho vřele doporučit, pokud vám tedy nevadí filmy s nádechem sci-fi. Při téhle scéně mi běhal mráz po zádech a prásknu na sebe dokonce tolik, že na konci filmu ukápla ne jedna slzička =)

P o m a l u...ale jistě

21. června 2010 v 15:55 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ No už se pomalu začínám navracet do normálního života, sice to jde ztuha, ale s tím se dalo počítat. Sice ještě nepřišel den, kdy by mi minimálně pár slz ukáplo, ale už jich přece jenom znatelně ubylo. S Honzou jsme teď nejspíš kamarádi (ano přistoupila jsem na to..) a dneska se jdu podívat na jeho nové kotě (s doprovodem Léni, nechci, aby se to nějak zvrtlo).
♥ No zatím mi sice kouká jenom hlava, ale s trochou štěstí bych se z toho mohla postupem času vyhrabat celá. Přejte mi štěstí, budu ho potřebovat..
xx

Chce to čas..

19. června 2010 v 23:14 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Ani jsem si nemyslela, že to všechno půjde tak jednoduše, jak bych si to představovala, ale včera jsem se přesvědčila o tom, že to ještě chce čas, velkou spoustu času, než to všechno přebolí, ale to jediné, co mě ještě drží nad vodou je to, že i přes to, že jsem teď dlouhou dobu kamarády zanedbávala, oni teď nezanedbávají mně a hodně mi se vším pomáhají. Nevím, co bych dělala, nebýt jich a ač nerada to přiznávám, asi bych si ve skrytu duše přála, aby jsme s Honzou zůstali přáteli. Jedině co nechápu je to, proč mě zase ignoruje, to on hrozně stál o to, aby jsme zůstali v kontaktu a byli jsme kamarádi..proč na tolik otázek neznám odpověď? =o(
xxx

Konec fňukání!!

18. června 2010 v 11:44 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Tak myslím, že nadpis mluví za všechno, je na čase se sebou něco dělat. Myslím, že možnost A (stáhnout se někam do kouta, litovat se a přát si, aby se to všechno zase vrátilo zpátky, i když vím, že to se zcela jistě už nikdy nestane) je úplně bezvýznamná a nic neřeší, rozhodla jsem se pro možnost B a tou je přestat se užírat minulostí, a začít znovu žít naplno.
♥ Takže zaprvé začnu se víc stýkat s přáteli, protože jsem je teď dost zanedbávala a veškerý svůj volný čas jsem věnovala jenom Honzovi, začnu zase chodit víc mezi lidi a začnu s tím hned dneska. Iza s Léňou, což jsou moje teď asi nejbližší kamarádky, jelikož chodíme na stejnou školu, tak jsme spolu byly ve styku, i když jsem chodila s Honzou, jelikož jsme se viděly alespoň každé ráno v autobuse a pokecaly jsme, takže jsem s nimi neztratila kontakt úplně, jako třeba se Šárkou, která teď taky má svého přítele a dělá přesně to samé co já, má čas jenom pro něj a moc se nevídáme. Mrzí mě to, ale musím přiznat, že si už ani nerozumíme jako dřív. Teda pokud jde o podnikání nějakých akciček. Pokud jde o řešení problémů, nemůžu si vybrat líp. Je to moje úžasná vrbička a hlavně mi vždycky poradí, místo toho, aby mě jen tupě litovala jako většina ostatních, kteří neví, jak by mi jinak pomohli (nemám jim to za zlé, jenom slyšet to ze všech stran je někdy docela unavující). Ale abych to nezakecala, dneska pořádáme dámskou jízdu, nejdřív půjdeme k Ize na film, pak někam na diskotéku, kde jsem za celou dobu, co jsem byla s Honzou byla všehovšudy 2x a potom přespíme, kde jinde, než u Izy =oD Už se moc těšim, alespoň se odreaguju a přestanu na ten rozchod chvíli myslet, alespoň doufám. Tak mi držte palce, ať to dobře dopadne =o)
friends

Vztah

17. června 2010 v 13:33 | Simulína =o* |  ♥Když se řekne♥
♥ V posledním článku jsem zmínila, že jsem zažila vztah, který (alespoň podle mně) měl všechno, co má ten správný a fungující vztah mít (alespoň ze začátku). Takže jsem se rozhodla se o svoji představu podělit a ráda bych na to znala váš názor, takže doufám, že se dočkám nějakých plodných komentářů.
♥ V první řadě všechno je jen a jen o kompromisech, tedy alespon ten náš se bez něj neobešel, jelikož jak známo, protiklady se přitahují, my jsme byli přesně ten případ. Takže když se řekne vztah představím si dva lidi, kteří se navzájem milují, a i když se v mnoha názorech rozchází, jsou schopni akceptovat potřeby druhého a projevit snahu tomu druhému vyjít vstříc, představím si lidi, kteří si mají co říct, kteří si navzájem rozumí a dokáží si navzájem naslouchat. Jenže ani tohle všechno někdy nestačí. Jde taky o neustálý kontakt a nemyslím tím to, že by na sobě měli navzájem viset a nebýt schopni být bez sebe jeden jediný den, ale jde i o to, umět o sobě dát vědět, aby ten druhý měl pocit, že ví na čem je.
♥ Tím posledním bodem náš vztah skončil. Poslední měsíc jsem měla pocit, že vůbec nevím na čem jsem, a i když jsem se to neustále snažila změnit, až teď si plně uvědomuju, že jsem se spíš měla smířit s tím, že on o ten kontakt až tak nestojí a udělat kompromis a malinko se stáhnout, jenže jsem to neudělala. Všechno jsem to na něj vychrlila a postavila ho před hotovou věc..buď se něco změní, nebo to už nemá cenu. On si vybral druhou možnost a mně teď připadá, že mám v hrudi obrovskou díru, kterou může zaplnit jedině on, jenže to už se nestane a tak jsem odsouzená chodit po světě s tím obrovským prázdem, které mě zabíjí a čekat až se nakde někdo, kdo ji vyplní.
?

První opravdová..

17. června 2010 v 12:50 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Nikdy předtím jsem nepřemýšlela nad tím, jestli ty dvě zázračná slova "miluju tě" myslím vážně. Bylo to jako rutina, prostě fráze, která ke vztahu patří. Až dokud jsem nepoznala JEHO, který mi obrátil svět vzhůru nohama a bohužel pro mě, jeho svět zůstal pořád ve stejné pozici, takže se ty naše dva zcela odlišné světy začaly čím dál víc vzdalovat. Zdá se to jako včera, co jsem u něj doma byla poprvé, co jsem poznala jeho rodiče, jeho úžasnou ségru, která mi teď bude neskutečně chybět, za tu relativně krátkou dobu mi neskutečně přirostla k srdci a dá se říct, že jsem ji brala jako vlastní. Tolik společných zážitků, společně strávené noci a nádherná probuzení v náruči někoho, kdo vás skutečně miluje.. nebo snad ne? Všechno to zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku, jen jedinou větou mi dotyčný zbořil svět jako domeček z karet, vzal mi veškeré iluze a plány do budoucnosti (ačkoliv ne tak vzdálené, za dva týdny jsme měli jet na vodu). Mít tak alespoň ještě jednu šanci, udělala bych hodně věcí jinak, ale tu už nejspíš nedostanu =ó( Ale i přes to, o kolik mě toho připravil, mě taky hodně naučil. Ukázal mi, co je to vztah, který má všechno, co správný vztah má mít. A teď mě každý den sužuje myšlenka jak dlouho asi bude trvat, než zase zažiju ten pocit, že mám všechno, co jsem si kdy přála, když je vedle mě ten, komu můžu říct miluju tě a vím, že jsem to nikdy nemyslela vážněji.
♥ Kdybych si teď mohla něco přát, bylo by to, aby se mi ten pocit vrátil zpátky, aby se mi vrátil ON!!

Tamtadadááá a jsem zase tady =o)

16. června 2010 v 20:58 | Simulína =o*
Tak lidičky, jak jste si už jistě všimli moje blogařská dráha si dala na hodně dlouhou dobu dovolenou, ale teď se zase vracím a to s plnou parádou. Pocit, že se nemám komu svěřit se mi totiž poslední dobou trochu tlačí na mozek, takže mám v plánu se tu trochu odlehčit a doufám, že vás to bude zároveň bavit číst. Mějte se krásně a brzy přidám nějaký delší článek =o)
budík