Prosinec 2010

Hmm propustka..copak jsem vězeň?

31. prosince 2010 v 15:03 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ No tak jak už název napovídá, dneska primář udělal vstřícné gesto a propustil mě domů na 3 dny. Nevím, jestli mám být ráda, nebo ne. Na jednu stranu jsem ráda, že se můžu projít na čerstvém vzduchu a budu chvilku doma, ale vědomí, že v pondělí zase naklušu do nemocnice a budu tam ještě bůhví jak dlouho, mi stejně nedovolí, abych si to pořádně užila. Krom toho Silvestr budu asi trávit doma, aby mě to nelákalo připít si s ostatními něčím jiným než čajem. 
♥ Bohužel, co jsem doma přepadá mě neskutečná deprese, snad i větší než v nemocnici. Už jen to, když jsme cestou z nemocnice jeli nakoupit. Tolik skvělého jídla a před Kauflandem voněla grilovaná kuřata.. Je mi z toho ouzko, když vím, že nemůžu jíst ani zdaleka polovinu toho, co na mě z regálů volalo: "Dej si mě!!" 
♥ No uvidíme jak to všechno dopadne. Nejdéle v pondělí napíšu- opět z nemocnice.
free
Volnost..

Opět sama =(

30. prosince 2010 v 11:00 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Tak a je to tady, zase jsem tu zůstala sama. Marušku dneska ráno propustili. Najednou je tady až moc velké ticho. Krom toho ani nevím jestli mě už konečně zítra pustí, nebo tu budu tvrdnout ještě na Nový rok. Nějak se jim pořád nezdají ty moje hodnoty z odběrů a prý to "nechtějí uspěchat". Maruška mi slíbila, že se za mnou zítra přijde podívat a vyzvednout si župan, který se jí už nepodařilo nacpat do batohu, tak alespoň něco. 
♥ Jinak jsem si nechala navozit další nálož knížek do povinné četby, když na to teď zase budu mít čas, tak potom zase přidám nějaký článek do čtenářského koutku.
♥ No zatím to zvládám bez depky, ale už bych se nejradši viděla doma, než v nemocniční posteli. Bojím se, že to na mě večer zase padne, když tu nebudu mít společnost. No uvidíme..
alone

Spolubydlo

29. prosince 2010 v 17:34 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Předem se omlouvám, že jsem dlouho nic nenapsala, ale od té doby, co jsem dostala svou novou spolubydlící, které bych ráda věnovala tenhle článek nemám skoro na nic čas. 
♥ Takže teď k věci- V neděli asi kolem jedenácté mi na pokoj přihodili moji novou spolubydlící- Marušku. My dvě jsme se opravdu hledaly, až jsme se našly. Paradox je, že v nemocnici, ale co. Ona je přesně moje krevní skupina, nikdy nezavře pusu a přestane se smát jen málokdy. Prostě jako můj klon. Takže jsme hned druhý den srazily postele, aby jsme to k sobě měly co nejblíž a koukaly jsme se společně na filmy na noťasu a projížděly novinky na internetu. Nakonec nás ale donutili, aby jsme si je zase daly od sebe, ale i tak mezi sebou máme mezeru asi 20 cm. Když přijde návštěva mně, je to jako by přišli i za ní, protože se snadno vmísí do rozhovoru a stejně tomu je i naopak. Takže mám hned 2 nové kamarády- jejího přítele Míru (který je shodou okolností syn kamarádky mojí mamky- chodily spolu na střední a já jsem si s malým Mírou hrála jako malá na pískovišti =D) a její nejlepší kamarádku Káju =). Takže teď se tady rozhodně nenudím, ale na nějakou povinnou četbu teď můžu zapomenout, protože na to vážně není čas. Máme si pořád co říct i přes to, že je o dva roky mladší než já (15). Myslím si, že to bude hlavně tím, že se na svů věk chová dospěleji, jelikož její rodina vlastní restauraci a stánky na hokeji, takže lítá z práce do práce a navíc vyrůstala mezi dospělými. 
♥ No tak to bude další klad na mém pobytu tady, ale doufám, že už mě snad brzy propustí, i když dneska se na moje odběry netvářili zrovna nadšeně =(. Tak dál držte palce a až bude zase něco nového, určitě se ozvu =).
friends

Ernest Hemigway- Stařec a moře

27. prosince 2010 v 11:37 | Simulína =o* |  ♥Čtenářský koutek♥
♥ Takže tahle knížka mi ze začátku byla sympatická hlavně svojí tloušťkou, jelikož se jedná jen o novelku. Takže jsem si ji vybrala hlavně z důvodu úspory času, protože jsem si potřebovala načíst pár knížek do povinné četby, dokud na to mám ještě relativně čas. Přesto mě přijemně překvapila svým dojemným příběhem. Tak si dejte říct a skočte po ní =)
book
♥ Tady je stručně popsaný děj: 

Santiago byl vynikající rybář. V poslední době ho však opouštějí nejen síly, ale i štěstí. Už osmdesát dní už neulovil žádnou větší rybu. Také proto ho musel na příkaz rodičů opustit jeho mladý pomocník a přítel. Ten s ním nejen jezdil na ryby, ale nosil mu i jídlo a staral se o něj. Jednoho dne brzy zrána se stařec vypraví na břeh daleko od břehu a doufá, že konečně prolomí svou smůlu. A skutečně. Na udici mu zabere kousek, který sice nevidí, ale tuší, že půjde o jeho největší úlovek. Ryba ho však překvapí a táhne ho i s loďkou na širé moře. Ryba táhne loďku několik dní, ale nakonec se starci přece jen podaří rybu dostat. Přiváže ji k loďce a vydává se k domovu. Po cestě mu ji však přes všecko jeho úsilí sežerou žraloci. Stařec nadobro vyčerpán se tedy vátí do své prosté chatrče a usne. Ráno u moře postává skupinka lidí a nevěřícně a obdivně hledí na obrovitou kostru, přivázanou ke starcově loďce.  

Pro (+) a proti (-)

26. prosince 2010 v 18:53 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Rozhodla jsem se, že si sepíšu pro a proti a nakonec jsem zjistila, že staré dobré přísloví, že všechno zlé je pro něco dobré, pořád platí. Takže jsem se rozhodla, že se s vámi o to podělím a zabiju tak čas.

PROTI (-)
♥ Už nikdy si neužiju kalbu naplno, dokonce mám pocit, že to pro mě ztratí význam
♥ Už nikdy si nedám skoro polovinu z mých oblíbených jídel (nic smaženého, nic tučného, takže vlastně ani žádné sladkosti včetně čokolády, nic nadýmavého, žádné bublinkové nápoje, žádný kofein, takže ani moje oblíbená kofola =( a žádná cibule, na jejíž základu je téměř každá omáčka)
♥ Na svém maturáku si nebudu most slavnostně připít s ostatními spolužáky šampáněm
♥ Už nikdy se až k prasknutí nepřecpu výborným jídlem
♥ Nevím jistě, jesli budu moct jet na svůj oblíbený tábor kvůli stravě, protože pochybuju, že mi budou extra vyvářet (Jak jsem řekla, skoro každá omáčka je na základu z cibule a jídelníček na táboře se skládá hlavně z omáček, protože je snadné vařit je ve velkém.)
♥ Budu hrozně omezovat rodiče, jelikož nejde, aby se vyvářelo zvlášť pro mně a zvlášť pro ně, takže budou muset jíst to, co já a na smažené se můžou těšit tak maximálně až někam odjedu.
xxx
Už nikdy..

PRO (+)
♥ Za ten týden v nemocnici jsem si doplnila spánkový deficit
♥ Přečetla jsem další 2 knížky do povinné četby
♥ Zjistila jsem kolik mám dobrých přátel, kteří mě chodí pravidelně navštěvovat
♥ Díky dietě, kterou teď budu muset dodržovat se mi snad konečně podaří zhubnout (jelikož mám slabou vůli a čokoláda je moje největší neřest, nikdy jsem to s dietama moc daleko nedotáhla, ale teď bohužel budu muset)
♥ Už mě nikdy nečeká ranní kocovina
♥ Budu žít zdravě =D

No jak tak koukám, tak je to vlatně docela vyvážené.. 

Držte palce!!

26. prosince 2010 v 18:18 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Tákže dneska je to už devátýtý den, co jsem zavřená v nemocnici, nevěřím tomu, že to říkám, ale docela jsem si tady zvykla, ale to nic nemění na tom, že už chci jít hrozně moc domů. Včera jsem si odbyla pořááádnou depku, vlastně jsem celou noc i celý den probrečela. Nějak to na mě prostě padlo a pořád jsem si musela přehrávat v hlavě, co všechno ostatní můžou a já ne. Vím, že to je to nejhorší, co můžu udělat, ale když ono to nějak jinak ani nešlo. 
depresion
♥ Jinak teď k názvu článku- zítra mi přijdou vzít další odběry, a když buou výsledky v normě, tak mě zítra kolem desáté pustí domů!! Juchůůů!! Takže- držte mi palce!!

Vánoce bez stromečku, bez kapra, bez salátu..

24. prosince 2010 v 18:53 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Tak takhle vypadaly moje letošní Vánoce. Bez tohohle všeho jsem se musela obejít a je toho víc. Jediné, co mi z vánoční atmosféry zbylo, bylo společné rozbalování dárků s rodinou. 
♥ Přišli úplně všichni- rodiče, prarodiče, teta se strejdou a bratránci. Dali jsme si společný přípitek- dospělí šampáněm, starší bratránek limonádou, malí bratránci sunarem a já čajíčkem. Potom jsme si teda bohužel bez stromečku rozbalili dárky. Na mě čekaly předevšim samé praktické věci (větné rozbory do školy, kosmetika a překvapení šéfkuchaře- ponožky), ale i další dárky, které mě potěšily mnohem víc =) Hlavně fén a flashka ve tvaru srdíčka, která je zároveň šperk na krk a taky stolní hra na styl scrable na dlouhé zimní večery. Od spolužačky jsem s předstihem dostala Brisingr (knížka- třetí díl Eragona), když u mně byla včera na návštěvě a od mojí dlouholeté kamarádky a jejho přítele jsem dostala plyšovou berušku do sbírky. (Jsem totiž beruškový maniak).
♥ Jinak co se štědrovečerní večeře týče, ta mě také velice ohromila - bramborová kaše - pro změnu. Ještě k tomu přesolená. No nebudu si stěžovat, mohlo by být i hůř. 
♥ Celkově to bylo vlastně i docela pěkné. Strávila jsem je přece jen s rodinou, i když chybělo takové to teplo domova.
♥ Bohužel teď už jsou všichni v tahu a já tu opět tvrdnu a padá na mě depka. Chce se mi brečet, cítím se sama, ale vlastně ani nechci, aby tu se mnou teď někdo byl. Je to zvláštní pocit- chci být sama a nechci. Nejde to popsat. Jediné co vím jistě je, že chci být pryč z té příšerné nemocnice...
xmas

Hladký průběh, ale co z toho?

24. prosince 2010 v 12:30 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Takže, jak jsem už v předchozím článku psala, jsem už týden v nemocnici, sice to ještě není taková hrůza, ale věřte mi, že týden v nemocnici je jako měsíc. (To jen na vysvětlenou pro ty, kteří si to ještě neměli tu čest vyzkoušet na vlastní kůži.)
♥ Jak už napovídá název článku, tak moje nemoc má hladký průběh, od prvního dne se mi hladina enzymů ve slinivce snižuje, což je dobré znamení, ale co z toho, když musím Vánoce přesto trávit tady? Copak nemůžu dietu držet i doma a medikace si vyzvednout v lékárně? No podle primáře ne. Každopádně s tou dietou už je to o hodně lepší.
♥ První 3 dny v nemocnici jsem nejedla vůbec nic a měla jsem jen výživu z kapačky, potom jsem konečně dostala mojí jedinou tuhou stravu- dietní suchary. (Pro ty, kteří neví, co to suchary jsou, bych to přirovnala asi k vece, kterou jste nechali uschnout na topení na strouhanku.) O dva dny později se k sucharům přidala "bramborová kaše"- tedy aby jsme si rozumněli - jednalo se jen o rozmačkané brambory s vodou. Žádné mléko ani máslo. Takže jsem do sebe vpravila 2 lžíce a měla jsem dost. Jaké překvapení mě čekalo dneska ráno, když mi k snídani přinesli SLAZENÝ (úplně poprvé od té doby, co tu jsem) čaj a rohlíky s přesnídávkou!! Ááááách veselé Vánoce =D
=P
♥ Ale to není jediná patálie, kterou jsem si v naší úžasné nemocnici prožila, taky jsem si prošla dlouhou érou stěhování a výměn spolubydlících.
♥ Nejdříve mě ubytovali na dospělácké chirurgii, abych byla co nejblíž k operačnímu sálu, kdyby nastaly nějaké komplikace, takže mamka hned za tepla musela podepsat štos papírů, že souhlasí s narkózou a tak dále a tak dále. Na pokoji jsem byla s jednou snědou slečnou (nechci říkat cikánkou, abych někoho neurazila- tipovala bych jí tak na 19-20 let) a jednou starou paní, která byla nejen velice hlučná svým neskutečných chrápáním, ale taky nahluchlá, takže nějaké mlaskání, aby přestala nemělo efekt, protože by mě neslyšela, ani kdybych jí mlátila u hlavy pokličkama. Snědou slečnu ráno propustili, protože má prý doma malého syna, o kterého se musí starat. Stará paní se mnou naneštěstí zůstala ještě 2 dny. Potom ji odvezli na operaci a měla jsem skoro celý den pokoj sama pro sebe, než nastal nedostatek pánských pokojů a šoupli ke mně další paní zhruba ve věku té první, která naštěstí slyšela a dokonce ani nechrápala. Docela jsem si na ní zvykla, ale pak zase koumáci přišli na to, že mě po 4 dnech přestěhují na dětskou chirurgii.
♥ Skončila jsem na JIPce, kde jsem mimo jiné měla neskutečný komfort- polohovací postel na ovládání, televizi i DVD!! Áááách..měla jsem se tam jako v paláci, jediný zádrhel byl, že jsem musela být bez přestání na kapačce a na prstu kolík, který sledoval moji srdeční aktivitu, takže mě nepouštěli na záchod, jako předtím, ale dostala jsem mísu, do které jsem se musela vyprazdňovat přímo na pokoji a ještě k tomu před nimi. Jenže ani tam jsem nezůstala dlouho, jelikož se tam musela dělat inventura a velký úklid, posunuli mě o patro níž na normální pokoje, kde jsem zatím nejspokojenější. Jsem sama na pokoji, je tu o hodně příjemnější prostředí, protože jsou všude obrázky, aby se tu děti cítili dobře (a já ještě 4 měsíce oficiálně dítětem jsem), mám tu připojení k internetu a teď když už nemám kapačku, můžu se chodit dívat na televizi do společenské místnosti, kde stejně většinou sedím sama. Ale co je nejlepší-  pouští mě na záchod =D.
wc

Bolest na těle i na duši--> můj letošní dárek k Vánocům

23. prosince 2010 v 18:15 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Tak tohle téma týdne je přesně to pravé pro mě. Za jiných okolností bych tu plácala nějaké nesmysly o tom, jak jsem nešťstná z toho, jak jsem pořád sama a snad díky své vybíravosti (ačkoliv já bych to tak nenazvala, protože přeci nebudu sdílet převážnou část svého volného času s někým s kým si 100%ně nerozumím..) pořád nemám drahou polovičku, po které toužím už od rozchodu s mým bývalým klukem, což bylo před začátkem letních prázdnin.
♥ Bohužel teď budu psát o tom, co mě potkalo před pár dny a díky čemu jsem se takovou dobu neozvala. V sobotu ráno jsem se vzbudila na bolest břicha a přes den se to postupně stupňovalo, až jsem byla nucena jet na pohotovost, kde si mě k mé smůle nechali. Zjistili, že mám pankreatitidu v rozvinutém stádiu aneb zánět slinivky břišní. Takže jsem oběhala všechna možná vyšetření od odběrů po ultrazvuk a teď už šestý den ležím v nemocnici s kapačkou s nulovou šancí na propuštění na Vánoce, které jsou bohužel už zítra.
♥ To by se ještě dalo přežít, přeci jen mi je 17 let, na Ježíška už hezkou řádku let nevěřím a celá rodina tu zítra bude se mnou, takže to bych tak nehrotila. Bohužel se s tímhle onemocněním táhne řada následků, nebo ani ne následků, jako řada omezení- a to hlavně ve stravě. Nesmím jíst nic tučného, nic smaženého, nesmím se dotknout ani kapky alkoholu, což je před silvestrem a následnou oslavou mých očekávaných 18tých narozenin nemilé a taky striktní zákaz kouření, který se mně naštěstí netýká, protože nejsem kuřák, ale bohužel po nějakou dobu bych neměla chodit ani do zakouřených místností, protože bych se v tu ránu stala pasivním kuřákem, což je v mnohých případech ještě horší. Takže žádné diskotéky ani kluby. Takže můj společenský život půjde k šípku, protože tanec a noční život je pro mně přesně to pravé. A abych se vrátila k tomu jídlu- na nějaký bramborový salát a řízek můžu nejspíš do konce života zapomenout =´(
♥ I když se s tím dá žít, už to prostě nikdy nebude jako dřív a i když se za nějakou dobu zbavím bolesti na těle, bolest na duši už mi zůstane napořád..
xxx

Konečně..

17. prosince 2010 v 16:20 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
1) Konečně víkend
2) Konečně mám nakoupený všechny vánoční dárky

♥ To jen na vysvětlenou a teď se trochu rozepíšu =)
♥ Dnešek byl přinejmenším hektický. Ráno vstávačka v šest, kvůli jedný naprosto zbytečný 0tý hodině, protože náš úžasný zástupce zakázal, aby hodiny odpadaly bez nahrazování. No není to super?
♥ Každopádně hned po škole, jsem běžela na oběd, do knihovny, kde jsem si nabrala knížky do povinné četby na Vánoce, potom do trafiky pro dárek dědovi- nejtlustší vydání křížovek, které měli, hned potom do drogérie, kde jsem koupila set na holení pro toho druhého. Mamku a taťku jsem si odbyla už předtím (taťkovi jsme společně s mamčou objednaly mobil z internetu a mamce jsem koupila módní doplněk- něco mezi kapucou a šálou, ale spojené dohromady, těžko se to vysvětluje, ale hrozně se nad tím rozplývala, takže to byla snadná volba) no a zbývají jenom babičky. Letos jsem se rozhodla pro něco originálnějšího, než každoroční kosmetika, doplňky do bytu, či okrasné svíčky, a to poukaz na lávové kameny a masáž pro jednu a bublinkovou koupel a masáž pro druhou =). 
♥ Tak dneska už mě čeká jen ta pohodovější část a tou je čajka, bobování s kámoškou (ano, vracíme se do dětských let) a pak pěkný film a přespávačka u mně.
♥ Jinak co se týče Vánoc mi zbývá už jen postavit stromeček a upéct poslední várku cukroví- žabí huby alias mušličky, každý tomu říká jinak =) 
♥ Kažodpádně se už těším na tu vánoční pohodu a na to, že konečně vypustím školu. V pondělí to snad ještě přežiju, v úterý máme akci, o které se ještě zmíním v jednom z dalších článků a ve středu jedeme na Ideálního manžela od Oscara Wilda do mostěckého divadla- už se moc těším =)
cukroví

Milý Ježíšku...muhehe

16. prosince 2010 v 14:44 | Simulína =o* |  ♥Everything♥
Milý Ježíšku,

Letos mám na tebe zcela delikátní prosbu. Je to jediný dárek, který po tobě tenhle rok chci a vkládám do tebe veškeré naděje, takže doufám, že mě nezklameš. Táááákže Ježíšku...přines mi chlapa a slibuju, že jestli mi do příštího roku nezdrhne, tak už po tobě napřesrok nebudu vůbec nic chtít O=)
PS: Letos jsem zlobila rodiče, na domácí práce jsem kašlala jak se dalo, učila jsem se jen když to bylo nezbytně nutné a pak jsem nadávala, že nic nestíhám, dělala jsem co se nemá, pila jsem alkohol, ačkoliv mi bude 18 až v dubnu, smilnila jsem, záviděla a jedla nezdravě.. mohla bych pokračovat, ale myslím, že už to nebude nutné.

Doufám, že mi i přes to sbalíš toho největšího borce, kterýho potkáš, narveš ho do pytle a vyklopíš ho u mně v obýváku =)

S láskou tvá Simulína =o*
xmas

Referát + prezetace- Antoni van Leeuwenhoek

12. prosince 2010 v 14:29 | Simulína =o* |  ♥Referáty♥
Takže myslm, že tenhle článek vám hodně pomůže, protože o něm na českýc stránkách nic není, krom jednoho nic neříkajícího článku na wikipedii, takže jsem si s tím dala vážně práci, překládala jsem to z anglických stránek a strávila jsem nad tím dost času, tak snad to někdo využije.
Tady je odkaz na stažení prezentace.
♥ Základní informace
  • Nizozemský přírodovědec a průkopník mikroskopie
  • Výzkumu se věnoval jen jako amatér
  • Dosáhl výsledků prvořadé důležitosti
  • Stal se objevitelem mikroorganismů, krevních buněk, spermií, svalových vláken a dalších mikroskopických útvarů
  • Známý jako "Otec mikrobiologie"
♥ Život
Narodil se v Delft Philipsovi Teuniszovi Leeuwenhoeckovi a Margriete Jacobsdr van den Berch. Bydleli v pohodlí cihlového domu v ulici Leeuwenpoort. Před jeho šestými narozeninami mu zemřely jeho 2 mladší sestry a otec. Zůstal bydlet s matkou a jeho dalšími 5ti sourozenci, dokud se jeho jeho matka znovu neprovdala za Jakuba Molijna a Antoni byl poslán na internátní školu. Poté žil se strýcem ve vesnici Benthuizen severně od Delft. Když zemřel i jeho nevlastní otec, jeho matka rozhodla, že se bude učit obchodu. Dostal se do učení ke skotskému obchodníkovi tkaniny v Amsterodamu, kde pracoval jako úředník a pokladní. V roce 1653 sestrojil svůj první jednoduchý mikroskop. Objevil jednoduchou metodu na výrobu přesné skleněné kuličky nepatrných rozměrů, které používal jako čočky svých přístrojů, tajemství výroby si ovšem celý život držel pro sebe, protože se obával konkurence a zavržení jako původního objevitele. Jeho dochovalé mikroskopy dosahovaly zvětšení až 275 x, ale spekuluje se, že mohl dosáhnout až asi pětisetnásobného zvětšení. Ve 22 letech se přestěhoval zpět do Delftu, kde zůstal až do své smrti. Oženil se s Barbarou de Mey, usadil se a založil si vlastní obchod. Čtyři z jeho dětí zemřely v mladém věku. Když jeho první žena zemřela, roku 1671 se znovu oženil s Cornelii Swalmius- dcerou ministra. Přežil i svou druhou ženu a zemřel ve věku 90 let.

♥ Kariéra a vzdělání
  • Nestudoval žádnou univerzitu
  • 1669 získal titul v oboru geodézie (je možné, že se podílel na plánech pro Delft)
  • Neučil se latinsky
  • 1660 byl jmenován komořím vladařem v Delftu
  • 1666 jeho manželka zemřela
  • Prokazatelné jmenování soudního vykonavatele v roce 1676
  • 1679 získal post inspektora vína a piva v místních hostincích
♥ Výroba mikroskopů
Vyráběl je díky znalostem výroby skla. Nenapsal žádnou knihu, ale dochovala se spousta dopisů s královskou společností, ve kterých zasílal veškeré poznatky a přesné nákresy. Vyrobil přes 500 optických čoček a nejméně 250 mikroskopů, různých typů (zachovalo se jich pouze 9) Nejčastějšími materiálny stříbro a měď.

♥ Royal Society
Po představení mikroskopu byl představen holandskému lékaři Reinieru de Graafovi prostřednictvím korespondence s královskou společností. Začal posílat kopie jeho zaznamenaných pozorování spolu s přesnými nákresy. Následně mu bylo roku 1674 nabídnuto, aby své výzkumy publikoval v deníku Philosophical Transactions. Přes jeho úspěch byl vztah mezi ním a královskou společností napjatý, protože zpochybňovali jeho důvěryhodnost po zveřejnění objevu mikroorganismů. Nakonec byl ospravedlněn a jeho objev byl plně uznán.Následně byl jmenován členem královské společnosti. Až do jeho úplné smrti posílal dopisy s obsahem jeho vědeckých zkoumání. Dokonce, když umíral,zasílal dopisy s přesným popisem jeho nemoci, kterou byl nekontrolovatelný pohyb bránice. Tato nemoc byla později pojmenována jako Van Leeuwenhoekova nemoc.

♥ Zkoumání a objevy
Ve svém zkoumání se zabýval mnoha obory. Zkoumal např. listy květin, drobný hmyz, poté i vlasy, lidskou krev, kůži, sliny, vodu, pepřový nálev, sperma a mnoho dalších materiálů.
Mezi jeho největší objevy jsou tyto:
  • Jako prvnímu se mu podařilo objevit, že lidská krev protéká tenkými cévkami (kapilárami)
  • Jako první popsal krevní buňky
  • Roku1676 poprvé uviděl pod mikroskopem bakterie, které označil jako animalcules ("zvířátka")
  • V roce 1703 objevil sladkovodní polypy
  • 1674 objevil nálevníky a zařadil je do moderní zoologické klasifikace
  • 1676 objevil bakterie v lidských ústech
  • 1682 objevil pruhování svalových vláken
♥ Náboženství
Antoni byl holandský reformovaný kalvinista a všechny své objevy považoval jeho objevy za boží zázrak. Napadal tak současné přesvědčení, obecně přijímané v 17. století vědecké komunitě, protože pronesl, že se menší organismy množí podobně jako ty větší.
antoni

Prezentace- ohrožené druhy zvířat

12. prosince 2010 v 14:21 | Simulína =o* |  ♥Referáty♥
Takže už jsem sem dávala odkaz na seminárku, tahle prezentace patří k ní, ale dá se využít i zvlášť. Tady je odkaz ke stažení. Doufám, že vám to k něčemu bude.
koala

Měním si jméno- na Murphy

12. prosince 2010 v 13:56 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Jestli se ptáte proč, odpověď je prostá. Protože jsem vzácný přírodní úkaz- Murphyho zákony v praxi aneb co se může pokazit, se pokazí. Krásný příklad je třeba včerejšek. Hrozně jsem se těšila na ten koncert až uvidím Fenris konečně hrát na živo. No takže jsem dorazila s kamarádkou na místo a protože pořadatel akce byl její (ne)tajný ctitel, měli jsme vstup jenom za 50,- a to se vyplatí =D. No čekaly jsme, čekaly jsme...a pořád jsme čekaly a pořád nic, protože ta kapela, která měla hrát před nimi (mimochodem byla vážně dobrá, jestli si chcete něco poslechnout, tady je odkaz) prostě ne a ne začít, takže než se vyprdelili, tak jsem už samozřejmě musela jet domů. Takže jsem se omluvila Martinovi, že už zkrátka musím jet domů, protože mi jel poslední autobus a díky minulé akci moje peněženka zela prázdnotou, takže taxi jsem si nemohla dovolit. Takže jsem musela slavnostně přislíbit, že si je poslechnu hned při další příležitosti. Mezitím mi volal kamarád, jestli jsem teda v té Kulisárně, že by se stavil na pokec, tak jsem mu řekla, že jo a on se rovnou nabídl, že by mě odvezl, takže bych nemusela autobusem, tak jsem souhlasila a když dorazil, omlouval se mi, že se mu zrovna rozbila převodovka, že se se mu sekla na trojce a nemůže s tim hnout, takže nevyjede žádnej větší kopec a Jirkov je mimochodem jeden obrovskej kopec, takže mě odveze alespoň na Zahradní, že tam ten autobus pojede později, takže ho ještě stihnu. No řekli by ste si, že mi ten autobus s mým štěstím ujel, ale ne stihla jsem ho, bohužel řidič jaksi opomněl zastavit na mojí zastávce, takže jsem se místo obrovskýho kopce šplhala do mega kopce. Paráda. Ještě ke všemu bylo všechno namrzlý, takže jsem se musela pomalu plazit, abych se dostala nahoru. No prostě parádičkos, ale přesto ten večer nebyl tak úplně zabitej, jsem ráda, že jsem šla =)
poster

Umírám =D

11. prosince 2010 v 11:17 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥Lidičky, tak včera opět obrovská akce, jak jinak než maturitní ples, každopádně tentokrát, přestože jsem měla prakticky prázdnou peněženku, jsem odcházela vlahým krokem a podle toho taky vypadalo moje dnešní probuzení..auuuvíí =D. Myslím, že příště už to nebudu tak přehánět, každopádně mě dnes ještě čeká koncert, o který bych se nerada připravila, takže do sebe futruju ibalgin rapid, ale zatím to nezabírá a prej, že bolest hlavy ustoupí do 15ti minut...tůůůdle.
♥ Jinak tady je odkaz na bandzone, můžete si poslechnou nějaké písničky od té kapely, co jim jdu na koncert. Kytarista Martin, je můj dobrej kamarád =)
ship

Můj vzor

10. prosince 2010 v 14:42 | Simulína =o* |  ♥Když se řekne♥
Po pravdě řečeno žádný vzor nemám. Nikdy jsem se nad tím vlastně ani nezamýšlela. Mohla bych napsat obvyklé klišé, jako například, že můj největší vzor jsou moji rodiče atd., ale nebyla by to pravda. I moji rodiče dělají spousty chyb a některé jejich vlastnosti naprosto nesnáším, proto nevím, proč bych měla chtít být naprosto stejná jako oni. Jasně, že jsou tu věci, které na nich nesmírně obdivuju a mám je hrozně moc ráda, ale to nic nemění na tom, že ačkoliv jsem v mnoha ohledech po nich, nechci být jejich kopie. A teď mi povězte, kdo jiný než moji nejbližší by mi měli být vzorem? =)
eye

Únavaaaaa..ZzZZzzZZ

8. prosince 2010 v 18:00 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Omlouvám se, že jsem za poslední týden nepřidala žádný článek, ale tenhle asi taky za moc stát nebude, jelikož na mě padla nějaká zimní únava či co. Nějak se nejsem schopná soustředit na nic jiného než na spánek =D. Ráno se vzbudím, stěží se vypotácím z postele, obléknu se, nasnídám, namaluju si obličej na xicht a útíkám na autobus, protože jako obvykle nestíhám. Nastoupim do autobusu a zase se mi chce spát, tak na chvilku zavřu oči a když je znova otevřu, tak už jsem u gymplu. Vystoupím, přijdu do třídy a po prvních deseti minutách první hodiny už zase usínám. Po škole pádím na oběd, po obědě domů (naštěstí MHD je tak narvané, že si téměř nikdy nesednu a ve stoje se mi ještě naštěstí unout nepodařilo =D) dorazím domů a jediné na co myslím, je postel. No je to normální? Doufám, že to brzo přejde, doufejte se mnou =D
sleeping

Hlášky- hodiny fyziky

5. prosince 2010 v 10:18 | Simulína =o* |  ♥Zelený ústav na kopečku♥
Tak teď snad moje nejoblíbenější hlášky, nejméně oblíbeného předmětu. Ta učitelka je prostě borka =D
PS: opět A je učitel, B student
♥ A: Na to hoď bobek.
♥ A: Já mluvím s tímhle plyboyem v první lavici sire.
♥ A: Ustup od tý tabule satane.
♥ A: S cívkou jako s dívkou- nejdřív napětí, pak proud.
♥ A: Až zjistíte, jak to bylo jednoduchý, tak z toho vytečete
♥ A: A co jako? Mám se zout?
♥ A: Vypočítáš kinematiku, pak dynamiku, tady se ti to vymlátí a s klidem angličena zjistíš, že to bylo procházka růžovým sadem.
♥ A: Chceš mluvit za mě sire?
♥ A: No ty vole, jsem si asi radši měla dát frťana, než jsem sem šla ne?
♥ A: Kdyby mě chtěl někdo uplácet, mám ráda bonboniéru s višňovou náplní.
♥ A: Takže známkování bude stejný jako loni, letušky budou váha 3.
B: A co to jsou letušky?
A: Neočekávaný písemky, přiletí, odletí a nechají po sobě spoušť.
♥ letuška- zkoušení vzorečků od prváku, nosí je v krabičce od čaje Pickwick
A: No jooo Mach plný počet...Pickwick aneb co dokáže čaj =D
♥ A: Tak já vám to rovnou opravim- obsluha vzorná, ceny mírné.
♥ A: Áááá překvapení šefkuchaře- Štoudek 5 =D
=D

Jan Otčenášek- Romeo, Julie a tma

4. prosince 2010 v 9:59 | Simulína =o* |  ♥Čtenářský koutek♥
Tak tahle knížka rozhodně patří moje oblíbence. Je to nádherný romantický příběh z 2. světové války. Bohužel bez happy endu, ale o to slinější je to příběh. Rozhodně si nemyslím, že je to knížka jenom pro holky, co jsem se ptala, tak se líbila i řadě kluků, kteří si ji původně začali číst jenom kvůli tomu, že je v seznamu povinné literatury k maturitě a je zárověň tenká- prostě ideální výběr, ale nakonec byli nadšení stejně jako já. Takže vřele doporučuji.
julie
snímek ze stejnojmeného filmu, natočeného podle knihy

Postavy: Pavel a jeho rodiče
Ester
lidé z domu, kde je Ester ukryta
♥ Prostředí: Československo za doby 2. světové války
Děj: Pavel se náhodně seznámí v parku s Ester, židovkou, která se nepřihlásila na transport do Terezína. Rozhodne se ji ukrývat před Němci. Nosí jí jídlo a snaží se ji zabavit v jejím provizorním světě mezi 4mi stěnami. Vzájemně se sbližují a zamilují se do sebe. Pavel střeží tajemství i před rodiči, ale poté, co se jeho otec dopídí pravdy, pomáhá Pavlovi, navzdory tomu, že se vystavují smrti spolu s Ester, kdyby ji Němci objevili. Pavel plánuje, že Ester vezme k tetě na venkov, kde jí nikdo nenajde, ale v noci před plánovaným přesunem Němci obklíčili město, aby našli původce atentátu na říšského protektora Heydricha. Vyplašená Ester vybíhá z domu s vědomím, že bude dříve, či později objevena a vystaví nebezpečí Pavla i jeho rodinu. Příběh končí tragicky- Ester je zastřelena německými vojáky.


Všechno svítí, co okna má

3. prosince 2010 v 22:00 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Tak a je to tu =) jedna z mála hezkých věcí na předvánočním shonu, která opravdu stojí za to. Koukám finanční krize se nás asi tolik nedotkla, když vidím některé domy ověšené milióny světýlek, ale podívaná je to vážně nádherná. Někteří lidé jsou fakt hračičky, třeba jeden náš soused, má každý rok úplně jinou výzdobu, vážně nevim, kde na to bere, ale jeho spotřeba elektřiny musí být obrovská, no myslím, že bych nechtěla dostat jeho účet za elektřinu =D každopádně kochejme se, za necelý měsíc si ne to budeme muset zase rok počkat =P
dum