Leden 2011

Dítě štěstěny =o)

28. ledna 2011 v 15:42 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Ano je to tak, mluví se tu o mně!! Nevím, co se to děje za zvraty, ale za posldních pár týdnů se mi všechno až abnormálně daří. Na co sáhnu se promění ve zlato. Jak by řekl můj bývalý spoužák a výborný bavič- to bude asi erupcemi na měsíci.
♥ Nejenže bez jakékoliv známky námahy a píle sklízím ve škole až závidění hodné výsledky, ale i v osobněších ohledech se na mě po dlouhé době opět usmálo štěstí. Po dlouhém čekání mi osud zavál do cesty "prince na bílém koni". Překvapující je na tom to, že se známe už takových 6 let a nikoho (ani nás dva ne) by nenapadlo, že zrovna my dva nakonec skončíme spolu. No každopádně se teď pohupuju na obláčku radosti a možná i to je původce všeho toho štěstí. Abych nezapomněla- v úterý jsem byla na gastroenterologii v Ústí a dostala jsem zelenou na všechno jídlo, které jsem byla zvyklá jíst před tou nemocí (samozřejmě až na alkohol a smažená jídla) a smím používat všechna dochucovadla a koření jako předtím. Musím vám říct, že je to paráda si zase po tak dlouhé době dát třeba takový gulášek =).
♥ Dnešek ja zářným příkladem toho, že se mě štěstí až podezřele drží. Ve škole jen pět hodin, z toho jsem se "učila" jen na třech. Místo chemie jsem si dopisovala zápisy z biologie, protože jsem dopsala sešit a přišlo mi zbytečné psát to 2x, když mi spolužačka hned po hodině poslala zápis na e-mail. S mým štěstím by mě učitel načapal a šel si stěžovat řídnímu, že se na hodinách chemie věnuji úplně něčemu jinému, ale dneska mi to prošlo. Na češtině jsme přemluvili učitelku, abychom si vyzkoušeli tvorbu dadaistické básně. Nejen, že jsme se neučili, ale taky jsme se pořádně zasmáli. Dadaistická báseň se totiž tvoří tak, že z libovolných článků vystříháte slova a vhodíte je do sáčku. Potom ze sáčku losujete slova a skládáte je na papír tak, jak vám přijdou pod ruku. Pod textem jsem vám ofotila tu mojí, ale dělala jsem ji dost narychlo, takže šťávní kultura z ní moc nekape.
dada
Po škole jsem nějakým zázrakem chytla hned první autobus, přijela jsem na autobusové nádraží a za 12 minut měla jet 13ka, která mi staví přímo nad panelákem, takže jsem za půl minuty doma. Šla jsem si koupit kupón do bus karty na další měsíc a ještě mi zbývalo 7 minut, tak jsem se rozhodla, že si ještě skočím nechat šmiknout ofinu (chystám se na to už asi měsíc =D). Za normálních okolností by mi ji jako vždy ostříhala úplně jinak, než jsem chtěla, neměla bych dost peněz (když jsem tam šla, měla jsem v peněžence přesně 33 kč- kolik myslíte, že jsem platila? =D) a autobus by mi ujel, ale dneska jsem odcházela spokojená, navíc jsem našla PŘESNĚ 33 korun a úplně v klidu jsem došla na autobus, který mi dokonce ani nepřejel zastávku, jak je už zvykem.
♥ Kéž by to tak jen vydrželo věčně..

Štěstí v neštěstí..

22. ledna 2011 v 13:00 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Slíbila jsem, že přihodím podrobný popis mého prvnímu vpádu do alkoholové společnosti, takže tady to je- včera jsem šla na maturitní ples, který je bohužel poslední dobou spíš příležitostí jak se pořádně zdunit.
♥ Začátek plesu proběhl v klidu, podívala jsem se na velmi povedené předtančení, šerpování, výstup Beethoven DC (určitě si je většina z vás vybaví- vystupovali v Česko-Slovensko má talent) jakýsi Magic Alex z Talent mánie, který mě teda zrovna neohromil a vtipná scénka Davida Kaprchcípa v podání moderátorů Vojtěcha Bernatského a Petra Svěceného. Nakonec slavnostní šerpování a pak už to začalo. Všichni se pomalu začínali přesouvat k baru a za pár minut už byli všichni v pohroužené náladě, zatímco já ucucávala neperlivou bonaqu. Kupodivu mi to ani nevadilo tolik, jak jsem si myslela, vlastně jsem se docela bavila pohledem na zřízené kamarády, akorád jsem díky nedostatku hladiny alkoholu v krvi začala být brzo unavená, tak jsem už v půl jedný jela domů.
♥ Teď ale přijde ta horší část.. Nejdřív na mě jeden z těch podnapilých vylil něco, co se tvářilo jako červené víno. Polil mě studený pot, protože jsem na sobě půjčené, celkem drahé šaty. Hned jak jsem přijela domů, jsem ze sebe šaty svlékla se záměrem vyprat to, dokud to úplně nezaschne, ale to jsem nevěděla, co mě čeká za překvapení na zadku- brovská černá šmouha. Vůbec netuším, kde se tam vzala. O nic jsem se neopírala, seděla jsem jen na židli v divadle a kdyby to bylo od nasedání od auta, tak by to bylo spíš na spodku šatů, ale ne na zadku!! Takže politá část sice pustila, ale šaty jsou přesto s největší pravděpodobností na odpis.
♥ Nemohla jsem v klidu spát, tak jsem už v půl osmé jela do Chomutova, abych se po těch šatech podívala a tady chci právě mluvit o tom štěstí v neštěstí. Našla jsem ty šaty ve stejné barvě i velikosti!! Sice stojí 900, ale je to lepší, než vysvětlovat kamarádce, že jsem jí připravila o její nejoblíbenější šaty, když jsem jí ještě před maturákem ujišťovala, že je budu opatrovat jako oko v hlavě.
♥ No lidičky každopádně jsem se ujistila, že přežít takhle 2 roky nebude zas taková tragédie, jak jsem si ji ze začátku malovala a i přes všechno, co se mi děje, na mě občas vykoukne zpoza mračen i nějaký ten sluneční paprsek =) sun

Hola, hola škola volá!!

18. ledna 2011 v 15:08 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ No jak se zdá, zatím návrat do školy zdárně zvládám, i když je to hlavně kvůli tomu, že toho po mě učitelé ještě moc nechtějí. Jsou docela benevolentní, co se týče doplňování známek a některé testy mi dokocen odpustili natrvalo =). Mám toho sice i tak dost, jelikož ne všechny předměty jsem si stačila dopsat  apořád to narůstá a pár testů si musím stihnout doplnit ještě před pololetní klasifikací, která se uzavírá už v pondělí, takže mám co dělat. No leháro mi skončilo, co se dá dělat, ale zas to sebou nesa další výhody. Napříkald, že můžu chodit ven!! Juchůůů!! Jak málo stačí ke štěstí, že? =D
♥ A další věc, že si konečně můžu vařit podle vlastní chuti. Ne, že by moje dieta dovolovala zvlášť chutná jídla, ale můžu si to, když už nic jiného, alespoň osolit podle mého gusta, jelikož v nemocnicích to opradu moc neřešili- jednou naprosto přesolené a podruhé zas bez jakékoliv známky po chuti. Razím teorii, že je to kvůli tomu, že je to jídlo takovej kentus, že to radši ani neochutnávají a hází tam tu sůl jen tak "bajvočko". Navíc se můj tatík ukázal jako vynikající dietní kuchař, jelikož za svého mládí provozoval kulturistiku a tahle strava k tomu neodlučitelně patří- aneb všechno na vodě, žádný tuk a minimum soli. Btw: O té části s jeho mládím jsem do teď neměla ani tucha. Co se člověk ještě nedoví o vlastních rodičích(?).. =D No pomalu, ale jistě začínám té dietě přicházet na kloub, dokonce jsem se o víkendu pokusila něco upéct, podle té mé slinivkové kuchařky, bohužel mýlka se vloudila. Recept s názvem "piškot" jsem považovala, za piškotové těsto, to jsem ale nevěděla, že si upeču dětské piškoty velikosti muffin =D No začátky jsou někdy trochu těžší, ale postupně to vypiluju =P 
sweet

Volná, sebevědomá, (ne)šťastná?

11. ledna 2011 v 23:46 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Volná
Tak a je to. Jsem volná. 25. se musím dostavit na kontrolu, ale pokud nevzniknou nějaké potíže, můžu už doma zůstat na stálo. Po předchozí zkušenosti si dám opravdu velký pozor, aby komplikace nevznikly. Do konce týdne musím ještě zůstat doma, ale potom už se můžu pomalu začít vracet mezi lidi =P. Dneska jsem se byla ve škole poptat učitelů, jestli nebudou nějaké potíže s uzavřením pololetní klasifikace. Bohudík mi ji všichni uzavřou a prakticky nebudu muset nic dopisovat, jelikož se jednalo jen o menší desetiminutovky a těch budu mít za druhé pololetí ještě až až. Jediné, co si budu muset dopsat je písemka z němčiny a nějaké to přezkoušení ze zeměpisu a chemie. Každopádně jsem to čekala horší. 

Sebevědomá
Konečně jsem ochutnala alespoň jednu z těch pozitivních částí mého onemocnění. Podařilo se mi schodit 6 kilo a myslím, že je to na mě docela znát. Dostala jsem se do kalhot, které už jsem dávno vyřadila a ohlasy ve škole mluvily za své. Všichni mi tvrdili, že jsem skoro poloviční =D. Krom toho jsem hned po propuštění z nemocnice jela s rodiči do Olympie pro "bolístku". Je to taková tradice už od dětství. Třeba když jsem byla u zubaře a trhal mi zub, dostala jsem zmrzlinu a občas dokonce panenku =). No tohle sice vyšlo trochu dráž než panenka a zmrzlina, ale taťka byl až nezvykle šťedrý. Každopádně jsem si koupila šaty, na které jsem koukala ještě před Vánoci a zkoušela jsem si velikost L, teď jsem se vracela s šaty velikosti S. To je poprvé po dlouhé době, co jsem se v kabince prohlížela se zalíbením a ne s odporem nad přetékajícími faldy. Sebevědomí mi v té chvíli stouplo z nuly na 10 =D

(Ne)šťastná
Toť otázka. Jak to teď bude? Bude mi to nově nabité sebevědomí k něčemu dobré? Vždyť si nemůžu s kamarády ani zajít do cukrárny, nebo na skleničku. A kam by mě pozval kluk na rande, když si nemůžu objednat ani kapučíno? Budou mě bavit noční akce se skleničkou vody? Zvládnu ovládat svoje chutě, když je kolem mě tolik jídla a pití, kterých se nesmím 2 roky ani dotknout? Zvládnu 2 roky jíst jídlo, které mi nechutná a jíst jen proto, abych neumřela hlady? Připadám si jako trosečník na pustém ostrově, který čeká až pro něj přiletí letadlo. Mám sice světlici, ale kdy jí budu moc vypálit? 
?

Novinky z nemocnice

6. ledna 2011 v 14:18 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ No jelikož se nic jiného neděje, inspiraci na román nemám a podle komentářů jsem zjistila, že nikdo nemá nic proti, rozhodla jsem se informovat vás o tom, jak dál válčím v nemocnici. V pondělí mě převezli z chomutovské nemocnice do Masarykovy v Ústí nad Labem, jelikož tam neměli zařízení na vyšetření, které bylo prý nezbytně nutné. Tak mě opět šoupli na JIP a hned druhý den jsem jela otestovat ty jejich progresivní metody. No musím vám říct, že bych to nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli (i když možná.. =D). 
♥ Byla to endoskopie, tedy volně přeloženo pro laiky- ultrazvuk zevnitř pomocí takové hadice, kterou vám strčí krkem až pomalu do pr**. Z toho vyšetření si pamatuju jen, že mi kořen jazyka postříkali umrtvujícím sprejem, abych se nedávila a pak už jen tu hnusnou bolest a naprostou bezmoc cokoliv říct, jen to, že jsem ze sebe vydávala neidentifikovatelné zvuky na znamení toho, že mě to fakt bolí, ale myslíte, že mi to k něčemu bylo? okno
♥ Od toho okamžiku mám totální okno, ani nevím, jak jsem se dostala zpátky na pokoj, protože mi dali nějaké léky na zapomnění, ale krk mě nesnesitelně bojí ještě teď. Nemůžu vůbec polykat, tudíž mi dělá problémy i jíst, ale doktoři pro to nemají moc velké pochopení a vyhrožují mi, že jestli nezačnu jíst, půjdu znovu na kapačku. Za poslední 3 dny jsem snědla dohromady asi 5 sucharů a dvě lžíce "bramborové kaše". Vlastně už ani nemám pocit hladu. 
♥ No každopádně už mě zase přehodili na normální lůžkové oddělení a jsem na pokoji s holčinou přibližně mého věku. Má taky noťas, takže většinu času každá čučíme do toho svého a moc si nepovídáme. Překvapivě i přes to, že jsem takovou štreku od domova, mám tu návštěvy téměř každý den, protože díky táboru mám v Ústí dva skvělé kamarády, kteří za mnou jezdí občas i do Chomutova, když si najdou čas a peníze na cestu =). Rodiče se sem přes týden nedostanou vůbec, ale to mi ani moc nevadí. Jsem ráda, že si na chvilku odpočinu od těch jejich starostlvých pohledů, které mi poslední dobou opravdu začínají lézt krkem. Krom toho si každý den voláme.
♥ No koukám, že jsem se rozepsala víc, než jsem měla původně v plánu, ale co. Věřím, že se najde alespoň pár lidiček, kteří si to přečtou a i kdyby ne, tak jsem alespoň zahnala na pár minut nudu.

Otázka--> odpověď

4. ledna 2011 v 9:26 ♥Everything♥
Takže tenhle "řetězák" jsem našla na jednom z mých opravdu oblíbených blogů a to zde. Myslím, že opravdu stojí za přečtění, jako ostatně všechny články na tomto blogu. Tak jsem se rozhodla, že to taky vyzkouším a uvidím, jaké budou ohlasy. Třeba i ten můj bude inspirací pro další blogery =)

1. Co má znamenat tvá přezdívka?
Tahle otázka u mně bohužel nebude mít nějaký hlubší význam, jelikož je to jakási zdrobnělina mého jména. Tuším, že vznikla na táboře Pražanka, kam jezdím každý rok už pět let. Trochu mě mrzí, že jsem při vymýšlení přezdívky nebyla trochu kreativnější, ale teď už je to stejně pasé =)

2. Vzpomeneš si, co tě přivedlo k blogování?
Na to si vzpomínám velice dobře. K blogování mě přivedly moje dvě tehdejší spolužačky a zároveň nejlepší kamarádky (bohužel teď už se vídáme tak málo, že to snad ani nestojí za řeč). Hádám, že mi bylo asi 12, nebo 13 takže o kvalitě blogu tady nemůže být žádná řeč. Později jsem si uvědomila, že mě psaní opravdu baví a chtěla bych se mu věnovat, co možná nejvíce. Moje začátky byly trochu nemotorné a proto jsem jednoho krásného dne dostala "rapla" (což je pro mě bohužel typické) a blog jsem smazala. Uplynulo pár let a zase tu bylo to nutkání ukázat světu svá díla a tak se zrodil můj blog č.2, který právě projíždíte =)

3. Jaké jsou tvé oblíbené knihy?
To je dost těžká otázka. Jsem celkem zapálený čtenář, ale kniha mě musí opravdu zaujmout. Poslední dobou se snažím dokopat se hlavně k povinné čerbě a musím se pochválit- zatím se mi to daří. I mezi knihami k maturitě jsem našla pár knížek, které jsem si opravdu zamilovala (např. Romeo, Julie a tma), ale ruku na srdce- je jich opravdu málo. 
Co se žánru týče- jasnou volbou jsou pro mě fantazy, i když to není vyloženě striktní výběr. Občas sáhnu po nějaké romantice, či záhadě. Když jsem byla mladší hrozně jsem zbožňovala Stopy hrůzy. Měla jsem jich přes stovku, ale kdo ví, kam se poděly. 
Moje nejoblíbenější knížky jsou tyto- Eragon (Eldest, Brisingr) a Twilight sága (ano také jsem se stala obětí tohoto fenoménu, ovšem, abych se ospravedlnila- tuhle knížku jsem začala číst snad půl roku před vypuknutím Twilight mánie. Hrozně jsem se těšila na zfilmování, ale byla jsem hrozně zklamaná, stejně jako u Eragona).

4. Událost, která definitivně změnila tvůj pohled na svět?
Není jednodušší otázky. Rozhodně je to moje nemoc, o které jsem teď psala na můj vkus až moc, protože mám pocit, že vás to musí už hrozně nudit a sypu si popel na hlavu za to, že nejsem schopná myslet na nic jiného a proto uzavírám bránu mnohem lepším tématům na články. Ovšem dokončím odpověď na otázku- tahle záležitost totálně převrátila můj dosavadní život naruby a kdybych měla ještě jednu šanci, tak bych si svého zdraví víc vážila a možná by k tomu nikdy nedošlo..

5. Oblíbená barva. Popřípadě uveď co na ní vidíš

Problém bude v tom, že miluju téměř všechny barvy. Svět bez barev by byl fádní a trochu nanicovatý, nemyslíte? Stačí se podívat na nové fasády paneláků. Hned sídliště vypadají lépe, když se jim oblékne barevný kabá místo toho nudního- šedého. Ale kdybych přeci jen měla jmenovat jakéhosi favorita byla by to asi žlutá, protože je optimistická a všechno se jí prozáří =)

6. Jaké je tvé astrologické znamení a jak moc se ztotožňuješ s jeho vlastnostmi? Můžeš i říct, které vlastnosti na tebe vůbec nesedí, i když by ti měly být dány do vínku.
Jsem beran a i když na asrologii příliš nevěřím, tohle znamení na mě sedí "jak prdel na nočník" jak říkala moje bábí =D. Jsem tvrdohlavá, neústupná, velký extrovert, čiší ze mě temperament a téměř nikdy nezavřu pusu (ani ve spánku, jelikož mluvím často ze spaní =D). Neustále potřebuju změnu- nejsem schopná vydržet u jedné činnosti dlouho a trpělivost je mi opravdu téměř cizí. Přesto jsem cílevědomá a když si něco usmyslím jdu za tím, ať to stojí, co to stojí. 

7. Filmy ke kterým se vracíš.
Těch je mooooc. Miluju všechny díly X-mana, Já legenda s Willem Smithem, Van Helsinga s Hughem Jackmanem (a téměř všechny filmy s ním), Constantina s Keanu Reevesem. A komedie s Adamem Sandlerem jsou naprosto famózní- hlavně klik a 50x a stále poprvé.

8. Co si myslíš o nadpřirozených silách, magii a věštění budoucnosti? Máš s tím nějaké zkušenosti?
Já osobně tomu nvěřím, přesto mě tajemno přitahuje. Líbí se mi o tom číst, ale vážně jsem to nikdy nebrala. Jen moje babička tomu zarytě věří a má oblíbenou kartářku, ke které chodí, když se naskytne nějaký problém. Tvrdí, že se jí všechno zatím vyplnilo, ale kdo ví, jakou roli v tom všem hraje náhoda. Ptala se jí i teď, když mě odvezli do nemocnice a prý říkala, že to bude trvat dlouho, ale všechno bude zase dobré. Tak uvidíme, jestli jí i tahle věštb vyjde.

9. Existuje lahůdka, pro kterou klidně zabiješ?
Zaboješ je trochu silné slovo. Myslím, že bych toho nebyla schopná, i když se mi hlavou často honí vražedné myšlenky, hlavně ve škole- ale komu ne? =D 
Teď jsem v situaci, že bych "zabila" pro jakoukoliv lahůdku, kterou mi doktoři zakázali a že toho je!! Jen co bych dala za to, abych si mohla jídlo dochutit podle svého gusta, aby všechno nechutnalo naprosto totžně. Dřív jsem žila, abych jedla, teď jím jen proto, abych žila. 

10. Tvůj názor na Lady Gaga :P
Nemám nic proti jejím písničkám- většina z nich je chytlavá a zpěvná. Dokonce mi nevadí ani její výstřelky. Alespoň je v showbusinesu nějaký vzrůšo =D Ale, že bych byla nějaký její zarytý fanoušek nepřipadá v úvahu.

Znovu od začátku..

2. ledna 2011 v 9:18 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
♥ Bohužel je to tak. Jsem opět v nemocnici a ještě o den dříve než bylo původně v plánu. Zase mě začalo bolet břicho i přes to, že jsem dietu striktně dodržovala. Navíc se mi opět zvedla hladina enzymů, takže jedu zase od začátku- od sucharů. Už mi ty suchary lezou i ušima, ale co se dá dělat. Jen doufám, že tu nebudu muset být moc dlouho, jelikož se mi budou špatně dohánět testy, zvlášť teď před pololetím. Všichni na mě budou tlačit, abych si všechny známky doplnila před pololetní klasifikací, což bude docela oříšek. 
♥ Jináč teď jsem se vybavila hromadou knížek, seriálů a filmů, takže to by mělo nudu alespoň na pár dní zahnat. Krom toho vedle v pokoji je kluk ode mně ze školy a docela si rozumíme, takže když budu mít akutní nedostatek komunikace, mám si tu s kým popovídat, jelikož moje současná spolubydlící není zrovna hovorná. Navíc jsou tu ještě návštěvy.. 
♥ No, jak s oblibou říká jedna z mých oblíbených blogerek Mil01 "Nic není tak horké, jak se to naleje." 
cup