Máma- bytost, která mi dala život

26. srpna 2012 v 5:32 | Simulína =o* |  ♥Když se řekne♥
Ke slovu máma se mi pojí mnoho a mnoho různých pojmů. Láskou a důvěrou počínaje, zklamáním a trápením konče.

Můj vztah s mamčou nebyl nikdy nijak jednoduchý, ale dala bych nevím co za to, abych jsem se mohla vrátit o rok zpátky. (Teď to zní jako kdyby umřela, ale nebojte =D)

Jako malá jsem byla tatínkova prdelka a mamču jsem přehlížela, jako bych ji snad ani neměla, ale postupem času se všechno obrátilo. Jak už to bývá, dospívající puberťačka si nemá moc co říct s opačnou polovičkou téměř dvojnásobného věku a tak jsem začala zjišťovat, že tato osoba, kterou jsem tolik let přehlížela se stane nejen mojí rádkyní, průvodkyní životem, ale i nejlepší přítelkyní. Měla jsem s ní ten nejúžasnější vztah, jaký jen může matka a dcera mít. Mnoho lidí nás srovnávalo se známými seriálovými Gilmorkami. Líbilo se mi to, chtěla jsem, aby to tak zůstalo na vždycky. Razila jsem heslo "Dokud máma funí, budu bydlet u ní." Ale osud měl zřejmě jiné plány.

To, co jsem s ní prožila, už nikdy s nikým neprožiju. To s čím jsem se jí svěřila, už nikdy nikomu jinému nesvěřím. Vše co mě naučila už nikdy nezapomenu. Ale teď se skoro zdá jako by se to všechno rozplynulo. Už to nikdy nebude takové jako před rokem, už nikdy mezi námi nebude taková důvěra jako kdysi.

Všechno to začalo jejím odchodem. Může mě tisíckrát přesvědčovat, že odešla od táty a ne ode mě, ale výsledek zůstává stejný. Všechno se rozpadlo jako domeček z karet a nikdy už se nám nepodaří postavit ty silné základy, které byly nelítostně zbořeny. Nezbývá než stavět z papíru na zřícenině tehdejšího majestátného kamenného stavení.

Vděčím jí za mnoho věcí, ale svým odchodem mi dala poslední a nejcenější zkušenost. Školu života. I když to byla nejdrsnější lekce, kterou jsem kdy dostala, jsem vděčná za to, že jsem to zvládla a věřím, že ze mě teď je lepší, samostatnější a předvídavější člověk, což je v dnešní době k nezaplacení. (Ale k tomu v jiném článku).

Teď už jen zbývá doufat, že tohle všechno je jen záplava keců hnaných premenstruačním syndromem a náš vztah s mamčou bude zas tak pěvný, jako kdysi býval.

PS: Slibuji, že příští článek už bude veselejší. Podepsala se na mne značně i únava, jelikož tenhle článek píšu necelou půlhodinu před koncem noční směny a moje mozkové buňky odmítají spolupracovat na něčem kloudnějším.

Vaše Simulína =o*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cassie Cassie | Web | 26. srpna 2012 v 5:58 | Reagovat

Moc krásně napsáno a jak se máš ? :-)

2 Simulína =o* Simulína =o* | 28. srpna 2012 v 0:03 | Reagovat

No momentálně strašně unaveně, jelikož jedu v práci přesčas a ještě mě čeká 15 hodin (5 už tu sedím..)

3 punerank punerank | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 16:47 | Reagovat

Hele, Simi, někdy bdíme spolu, víš? Ale v pět už teda málokdy... Co to máš za dlouhý šichty?
Jinak smutný článek, realita je už taková. Doufám, že se s mamčou vídáte a budete si vzácné. Kéž se její odchod na vašem vztahu moc nepodepíše, i když spolu možná nebudete často...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama