Rekapitulace mého záhadného zmizení ze scény

28. srpna 2012 v 2:49 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Stalo se toho požehnaně, ale myslím, že bych vás unudila k smrti, kdybych to měla všechno podrobně rozebírat, takže to vezmu jen tak letem světem, abyste byli v obraze ;))

♥NOVÝ PŘÍTEL- a tentokrát už snad poslední (ale nikdy neříkej NIKDY). Jsme spolu téměř rok a rozhodně si nemám na co stěžovat. Je milý, pozorný, pohledný a zábavný. Ideální kombinace, nemyslíte? =P

♥MATURITNÍ PLES- Tenhle den se zapíše do historie vážení. Slovy Barnyho Stinsona: "Tohle bylo legen.. počkej si.. dární. LEGENDÁRNÍ!V Chomutově je zvykem, že maturitní plesy se organizují tematicky a naše téma bylo KARNEVAL V RIU DE JANEIRU.
Když vemu v podtas všechno to úsilí, zařizování, hodiny strávené na telefonu, domlouvání veškerých podrobností s vystupujícími, dekoratéry, vizážistkou, kadeřnicí, hudebníky, zvukaři, choreografkou a tak dále. Pak další hodiny trénováním předtančení, ze kterého jsem si pravidelně odnášela pár modřin díky extrémní náročnosti, kterou si naše choreografka prosadila. A jen tak pro představu, náš maturitní ples sežral téměř 200 000 korun českých, když nepočítám peníze, které se nám poté vrátily na lístách, tombole, dražbě atd..
Pokaždé, když už se zdálo, že je všecho zařízené, objevila se další maličkost, kterou jsme přehlédli, jako například zaplatit poplatek OSE za autorská práva písní, které jsme chtěli pouštět, nebo třeba poplatek magistrátu za tombolu. (Mimochodem balení tomboly je ta nejhorší titěrná práce na světě!)
Taky jsem si zažila krušné chvíle s módní návrhářkou, u které jsem si nechala šít šaty na míru. Chvíli to vypadalo, že na ples půjdu v pytli od brambor, protože jí včas nedodali látku.
Nakonec ale všechno dopadlo nad očekávání. Dokonce i proslov jsem zvládla a neomdlela =D. Sice jsem do půlnoci běhala od čerta k ďáblu a ujišťovala se, že všechno běží podle plánu, ale nakonec jsem si to taky skvěle užila. Předtančení i všechna doprovodná vystoupení měla obrovský úspěch. Nejvíc jsem si ale užila svých 5 minut slávy, kdy jsem si kráčela pro šerpu a z balkónu na mě pršel vodopád drobáků =D
Simulíniných 5 minut slávy na červeném koberci =D Btw.: 13ti centimetrové podpatky jsem měla poprvé a naposled!

Naše překrásné lístky!! =))
A nakonec předtančení- enjoy!!

♥POSLEDNÍ ZVONĚNÍ- Vždycky jsem se strašně těšila na to, jak si budu moct konečně taky zařádit a musím říct, že je to nádhernej pocit, obrat všechny mlaďase o veškeré peníze, co u sebe zrovna měli, počkárat je od hlavy až k patě a pak ještě napěchovat prváky odpornou modrou kaší ze všech zbytků, co si jen dovedete předastavit. Celkem zarážející je, že i přes takové nevlídné chování jsem vyrazila v kostýmu anděla. =D


♥MATURITA- Tááákže to snad mluví samo za sebe. Já jsem od přírody strašlivej plašan a tohle byly snad největší nervy v mém dosavadním životě. Umíte si snad představit, jak vypadá člověk, který za normálních okolností plaší i kvůli sebemenším prkotinám, pod skutečným tlakem odpovědnosti. Maturovala jsem ve státní části z matematiky a češtiny a ve školní části z angličtiny a biologie. Moje už tak dost narušená psychika to postupně vzdávala a nával hysteráků byl na denním pořádku. Věty typu: "Já to nedám.", "Nic si nepamatuju.", "Já se na to vyse**!" apod. jsem sypala z rukávu na počkání. ALE! světe div se, maturitu jsem s přehledem zvládla a otevřely se mi dveře do nového světa známého jako VYSOKÁ!

♥PŘIJÍMAČKY- Vzhledem k tomu, že k přijímačkám jsem potřebovala do hlavy narvat tak desetinu z toho, co jsem nadrtila k matuře, jsem byla celkem v klidu. A když jsem se dozvěděla, že mě vzali do Ústí, do Plzně jsem jela jako největší king. Nakonec jsem úspěšně zvládla i přijímačky do Plzně a ta to nakonec na plné čáře vyhrála. Pokud jste zvědaví, kam že se to mé kroky budou v této nové éře ubírat, tak vás budu ještě chvilku napínat.. a nebo ne =D Datem 17.9. 2012 počínaje, se budu moct právoplatně představovat jako studentka Západočeské univerzity v Plzni, fakulty zdravotnických studií.

♥ NOVÁ PRÁCE- A vlastně zároveň moje první pracovní zkušenost vůbec. Usmálo se na mě štěstí a vyhrála jsem výběrové řízení na pozici recepční v chomtuvském hotelu Clochard. Myslela jsem si, že to bude brnkačka, ale ejhle! Je to větší zodpovědnost, než jsem čekala a krom toho jsem vymetla snad všechny noční směny, takže mám teď spaní parádně přeházený. Ve dne spim a v noci dřepim tady (ano píši vám ze svého pracoviště, propašovala jsem si sem notebook, abych zabránila smrti unuděním, protože na služebním počítači sice internet mám, ale je monitorovaný, což se mi zrovna nehodí =P). Nyní jsem tu skoro měsíc a pořád si ještě ve spoustě věcí nejsem jistá a učím se je za běhu. Krom práce recepční ještě pomáhám ráno na snídaních, protože hotel je přeplněný a personálu je málo, takže se občas stane, že zůstávám v práci na přesčas až 4 hodiny a z noční místo očekávaných 6:00 odcházím v 10:30. Mimo to ještě funguju jako vrátná pro přiopilé hotelové hosty, co se vrací k ránu, kdy už je zamčená brána. Dále pak jako pokojská, když nějakému hostu chybí mýdlo, polštář či snad ještě něco jiného v době, kdy už mají normální pokojské padla. A při snídaních funguju jako servírka, myčka a "hej počkej". =D Dnes jsem tu mimořádně na prodloužené směně od 19:00 do 15:00 druhého dne (tedy 20 hodin), protože jedna recepční to psychicky nevydržela a bez udání důvodu odešla a nebyla za ní žádná náhrada. Doufám, že alespoň ta výplatní páska bude stát za to.
Ubytování Chomutov hotel Clochard

♥ ROZVOD A SAMOSTATNÉ BYDLENÍ- a teď z trochu smutnějšího soudku. Jak už jste poznali z minulého článku, moji drazí rodičové už spolu nežijí. Mamča utekla s novým přítelem a táta se z toho špatně dostával. Nakonec ho popadla druhá míza, on si založil seznamku, zhubnul 12 kilo a našel si přítelkyni. Vlastně několik, z nichž to postupně zredukoval na regulérní jednu, ke které se prakticky odstěhoval. Z této situace plyne, že jsem v našem 3+1 zůstala bydlet sama (samozřejmě mi víc než často dělal společnost můj přítel, až to skoro vypadá, že bydlíme spolu), na čož si v podstatě nemůžu stěžovat, zvážím-li fakt, že mi táta platí nájem. A tomu se opravdu říká škola života, když člověk zjistí, že mu nikdo neuvaří, nevypere, nevyžehlí, neuklidí a tak podobně. Ono se říká, že nejlíp se člověk novým dovednostem naučí, když už mu nic jiného nezbyde. Takže jsem se naučila (dovoluji si říct velmi chutně) vařit, roztřídit prádlo tak, aby mělo svou původní velikost a barvu i po vyprání a udržovat domácnost v obyvatelném stavu. Alespoň mám teď náskok před ostatními až budu bydlet na koleji v Plzni.

Tak to by bylo zhruba všechno. Samozřejmě je to jen ve zkratce =D. Doufám, že se při čtení pobavíte stejně tak, jako já při psaní. =))

Simulína =o*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 16:45 | Reagovat

Gratuluju k přijetí na VŠ! Mezi Plzní a Ústím bych si jasně vybral Plzeň. Je to docela fajn město. I když z rozvodu rodičů asi radost mít nemůžeš, přijít ve tvym věku tak snadno k bytu taky není zas tak špatný. V Chomutově jsou taky hotely? Kdo tam pro pána krále jezdí?

2 punerank punerank | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 16:56 | Reagovat

Otázku u minulýho článku k tvé práci ruším, dočetla jsem se tady!
chystala jsem se zase vrčet, že rok shrneš jen do maturitního plesu, ale přecejen ses trošku rozepsala...
Vaši tě hodili rovnou do vody,, snad si ještě semtam udělají čas...
Co tvoje slinivka, polepšila se?
Snad si tě nepletu s někým jiným:)

3 Simulína =o* Simulína =o* | 1. září 2012 v 13:37 | Reagovat

[1]: Moc děkuji. No ten byt jde do pronájmu, takže si ho už moc neužiju. Budu převážně v Plzni. Ano v Chomutově jsou hotely a jezdí tam převážně Němci a obchodníci ;) a momentálně je akce na sleveru, po který se můžou lidi přetrhnout,,

4 Simulína =o* Simulína =o* | 1. září 2012 v 13:39 | Reagovat

[2]: Ano jsem to já, nepleteš se. Polepšila, už jsem zase v pohodě a jím a piju všechno, co cjci. Je to super pocit =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama