Září 2012

Prvákoviny

24. září 2012 v 23:24 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥

Ahojky všichni!

Předem se omlouvám, že píšu až teď, ale celý týden jsem byla na koleji, kde ještě bohužel nemám přístup k internetu, tak to prosím pochopte =)).
Jak už nadpis napovídá, ráda bych Vám popsala svoje dojmy a zážitky z třídenní konference zvané PRVÁKOVINY. Slovo konference samo o sobě zní tak důležitě, že? Ale po tomhle článku zjistíte, že to ani zdaleka nebylo tak horké, jak to na první pohled může vypadat.

DEN PRVNÍ
♥ Ihned po příjezdu (cca 14:00) jsme se vrhli na check in, kde jsme dostali jmenovku se svojí přezdívkou, kterou jsme předem zadali do přihlášky a prvákovinové tričko. (Mimochodem je úplně boží, bohužel neměli mojí velikost, takže mám opět o 3 čísla větší. Alespoň mám další triko na spaní =D)
♥ Následovalo ubytování v chatkách a seznamování mohlo začít. Z toho, co jsem pochopila, tak nás do chatek rozdělovalo podle fakult a jelikož jsem následně zjistila, že z mé fakulty jsem tam byla jediná a stejně tak moje dvě spolubydlící, tak z nás nejspíš udělali směsku =D.
♥ Program byl opravdu natřískaný, vlastně zde nebyla ani chvilka volna, když nepočítám organizační pětiminutovky pro utvoření místa v jídelně atd.. V půl třetí už jsme seděli všichni v nachystané jídelně a mohlo se začít. Přivítal nás ředitel jedné z mezinárodních poboček AIESEC (ale nečekejte žádného postaršího pána, bylo mu 23 a studoval třeťák na ekonomické fakultě ZČU). Jeho vzezření nám bylo všem opravdu blízké a nikoho snad nenapadlo mu vykat, když nám osvětlil, že na jediné oslovení, na které slyší je Mareček. Stejně tak to bylo se všemi ostatními "FASíky". Poté jsme asi hodinu věnovali organizačním záležitostem, seznámením se všemi fasíky a poté následovalo pár informací o programech ELSA a AIESEC. A samozřejmě nechyběla přednáška o tom, jak to na univerzitě chodí.
♥Poté nás rozdělili do týmů, z toho dva byly mezinárodní, protože fasíci byli Rumunka Roxana a Turek Ismail. Oba byli moc milí a vstřícní. Bohužel u nich já nebyla. Moje vedoucí týmu se jmenovala Eliška a musím říct, že byla neskutečná! Nikdy by mě nenapadlo, co se v takové malé osůbce může skrývat za obrovského člověka. Jak se říká, dobrovolník je takový člověk, který v sobě skrývá osobu větší, než je on sám =)). Minulé léto byla v Ugandě, aby tam vyučovala angličtinu. Pro mě je nepředstavitelné, abych strávila takovou dobu někde, kde není elektřina, jakákoli možnost spojit se denně s rodinou a dokonce ani pitná voda. I když bych si to rozhodně chtěla vyzkoušet. Něco takového musí člověka hrozně posílit a hlavně musí totálně změnit pohled na svět.
♥Poté jsme se přesunuli ven na tzv. team building, neboli vzájemné seznamování a různé kolektivní hry, jako "ruce" "ninja" nebo "chce se mi čůrat" =D takhle vám to stejně asi nic neřekne, ale byla to vážně sranda a všichni v týmu byli strašně fajnoví, takže to uteklo rychle.
♥Jako další byla na programu večeře. Sice to měl být guláš, ale do toho to mělo hodně daleko, navzdory tomu to chutnalo dobře =D. Po večeři jsme se plynule přesunuli na "traffic light party" neboli semaforová party, kde všichni měli trička podle toho, jestli byli zadaní (červená), nerozhodnutí (oranžová, žlutá) nebo nezadaní (zelená). Přes to, že v okolním světě vládla prohibice v tomhle kempu tekl alkohol proudem. Já jsem tomu ale moc nevěřila, takže jsem během tohohle víkendu objevila kouzlo piva =D. No dopadlo to asi tak, že jsme se kolem půl čtvrté páté doplazili do jedné z chatek na afterparty a kolem půl páté jsme to rozpustili i tady. Vstávání v osm tím pádem nebylo zrovna nejpříjemnější.
DEN DRUHÝ
♥ Někteří vyhodili přebytečný žaludeční obsah, jiní více šťastní si jej ponechali a čekala nás další škála přednášek o univerzitě, studentském životě, kolejích, menzách, HelpDesku, JIS kartách a tak podobně. A málem jsem zapomněla na to nejzajímavější. Četly se příspěvky z tzv. gossip boxu (česky krabička na drby) a po prohýřené noci byla opravdu natřískaná vtipnými poznámkami o tom, či onom. Kdo si koho v ranních hodinách vedl na chatku, kdo se kde pozvracel, případně kdo utřel nos.
♥Poté jsme se měli rozdělit podle fakult a příslušní fasíci z oněch fakult nám měli dát jakési typy a rady, ale jak jsem zmínila, byla jsem ze své fakulty jediná a stejně tak pár dalších vznikla naše směsice, kde byli lidé z elektrotechnické fakulty, fakulty aplikovaných věd, strojárny a fakulty umění a designu. Takže to bylo spíš povídání o fakultách obecně.
♥Jako další pro nás byly připraveny workshopy, neboli interaktivní přednášky na různá témata. Já jsem si vybrala prezenční dovednosti, plánování času a projektový marketing. Prezentační dovednosti byly s Ismailem v angličtině, ostatní v češtině. Rozhodně nejvíc se mi líbila přednáška o plánování času. Rozhodně si z toho zkusím vzít ponaučení.
♥Poté jsme s týmem pracovali na závěrečné prezentaci v angličtině. Naše téma bylo "české jídlo a pivo" a jelikož jsme v týmu měli zdatného rappera, tak za nás prakticky odvedl všechnu práci a složil rapp na toto téma. Všem druhý den spadla čelist a nikomu se nechtělo věřit, že to opravdu vymyslel. Pokusím se ho kontaktovat a popř. sem text hodím.
výherní foto =D
♥Dál byly na programu prezentace zemí našich stážistů spojené s ochutnávkami místních pochoutek a jak jinak- alkoholu. Také zde byl stánek AIESECu, kde nám prezentovali různé hry, které frčí na mezinárodních konferencích- jak jinak než chlastacích =D.
♥ No a nakonec co jiného, než party. Tentokrát jsme tančili až do pěti a afterparty se protáhla až do půl osmé. Takže jsme šli za světla spát a snídani jsme zaspali =D.
♥Posledním bodem programu před rekapitulací a obvyklou dávkou drbů byly naše prezentace. Některé byly opravdu povedené. Musím se pochlubit, že náš rapp vyhrál!! =D
♥Nakonec zbylo už jen balení, loučení a jedna naprosto skvělá věc, které říkali "sugar cube" prakticky to bylo obálka s vaším jménem, každý měl svojí a kdokoli vám do ní mohl dát nějaký vzkaz, kontakt, či co ho napadlo. Když jsem si to pak četla na koleji, zamáčkla jsem slzičku =)).
Tak to by bylo asi vše. Myslím, že to bylo vyčerpávající. Dohledné době se pokusím napsat nějaký článek o mém válčení na vysoké. První týden opravdu stojí za to!!
Vaše Simulína =o*

Nový vzhled

11. září 2012 v 2:07 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Bohužel ne můj, ale blogu.

Čímž odpovídám na vaši otázku- Neoctl jsem se na jiném blogu? Ne jste tu správně. Doufám, že se vám nový design líbí, protože tu asi nějakou dobu zůstane ;)


Už je to tu zas..

11. září 2012 v 1:14 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Pane bože, co je to se mnou?!

♥ Vážně se mi nelíbí to, co se se mnou poslední týden vleče. Nějak se pořád nemůžu zbavit pocitu, že se blíží cosi katastrofálního a začínám si barvitě představovat všechny ty příšerné scénáře všeho, co by se mohlo stát.
♥ Snad je to tím hnusným a fádním podzimním počasím, které mě nutí znovu a znovu upadat do depresivních stavů, kdy mám chuť se jen tak zabalit do deky, pustit si nějakej šílenej doják a profkat všechny zbytky kapesníků, které mi ještě v polo-odstěhovaném bytě zůstaly.
♥ Důvodů bude samozřejmě víc. Jeden z nich bude i panický strach z toho, jak to dopadne se mnou a pupíkem, když budu celé dny v Plzní, domů budu jezdit jen na víkendy a to budu na roztrhání, díky mé potrhané rodině. Každý si ze mě bude chtít kus urvat, jako bych byla kus masa. A kde vezmu tolik času na to, abych stíhala rodinu, kamarády a ještě přítele? Tahle představa se mi vůbec, ale vůbec nelíbí =(. Radši si budu ještě chvíli mazat med kolem pusy a představovat si, že to všechno klapne a bude to fungovat..
♥ Dalším stresovým faktorem je již zmíněný polovyprázdněný byt, který ve mě probouzí pocit nostalgie. Je to místo, kde jsem vyrůstala, nikdy jsem se nestěhovala. I když to místo už můžu jen stěží nazývat domovem, pořád mě k němu cosi táhne. A i když vím, že se do něj jednou vrátím, představa, že se mi tam bude minimálně 3 roky někdo povalovat (dáváme ho do podnájmu, abych měla dost peněz na výdaje na vysoké) je mi naprosto proti srsti. Je mi jasné, že tohle nemůžu říct tátovi, který de-facto platí nájem za prázdný byt a jistě to neberu jako samozřejmost. Proto jsem taky přistoupila na návrh, že většina nábytku se rozdá či rozprodá a po škole začnu znova od píky.
♥ Navíc se nemůžu zbavit pocitu, že je na mě vysoká trochu moc velký stres. Ještě před měsícem jsem se nemohla dočkat, až konečně vypadnu z téhle díry a začnu znova od začátku. Ale teď prostě všechno vidím černě, i když bych se moc chtěla soustředit na ty světlejší stránky, prostě mi to nejde. Vidím jen to, že budu sama v cizím městě se svým orientačním nesmyslem na koleji, která je snad na konci světa. Navíc mě šíleně děsí můj rozvrh, který z poloviny nechápu a tu část, kterou chápu, bych radši nepochopila. Je toho na mě teď nějak moc.
♥ Neumím si představit, jak to všechno sama zvládnu. Třeba mám jen velké oči a všechno bude nakonec v pořádku, ale pořád se mi na mysl krade ta hloupá otázka- "A co když ne?"

Příští zastávka- Plzeň

8. září 2012 v 3:08 | Simulína =o* |  ♥Stalo se♥
Ráda bych se pochlubila se svojí první zkušeností ze svého nového-přechodného bydliště. Doufám, že se při čtení pobavíte stejně tak, jako když jsem tu historku vyprávěla rodičům a kamarádům.

♥ Jelikož správa kolejí a menz požadovala podepsání smlouvy o bydlení do 4.9. 2012 a zápis na fakultu se měl konat až 5.9. přišlo mi zbytečné jezdit dva dny po sobě do Plzně. Takže jsem situaci vyřešilo tak, že jsem využila možnosti prubnout pokoj dřív, než jsem se vlastně oficiáně nastěhovala.
♥ Na místo mě dopravil přítelův taťka, jelikož se živí jako dodavatel cejlonských čajů a měl zrovna ten den nedaleko Plzně objednávku.
♥ Vyhodil mě u koleje a já si připadala jako Alenka v říši divů. Po chvíli pátrání jsem objevila správné dveře a podepsání smlouvy spolu se zaplacením prvního nájemného proběhlo v celku rychle. Poté jsem vyfasovala povlečení a mohla jsem se vydat obhlídnout místo, kde budu minimálně 9 měsíců přebývat. Kliknìte na obrázek pro zavøení okna
♥ Pohled na pokoj mě ani nezklamal, bohužel ani příjemně nepřekvapil. Za dveřmi s číslem 102 na mě čekal typický kolejní pokoj se standartním vybavením čítající postel, psací stůl, židli, lampičku, skříň a jednu poličku. (foto pokoje dodám později) Ačkoli jsem si sebou prozíravě vzala notebook, abych zabránila dlouhé chvíli, nedošlo mi, že ke kolejní síti se budu moct připojit až dostanu JIS kartu, která se hromadně vydává až 17.9. takže jsem si musela vystačit se zásobou filmů a seriálů. Naneštěstí mi tohle zabavení dlouho nevydrželo, tak jsem začala šmejdit. Díky svojí neohrabanosti se mi podařilo probudit slečnu ze sousední buňky, která ten den dělala opravky na státnice. Trochu jsme se zapovídaly a poté mi slíbila, že až půjde do města, vezme mě sebou a ukáže mi nekratší cestu do centra.
♥ K mému překvapení zmiňovaná nejkratší cesta do centra vede přes pole. Dokud nezačne pršet je to celkem brnkačka, ovšem byla jsem ujištěna, že za méně příznivých podmínek většina po kotníky zapadá do bahna. Místním zlepšovákem jsou apartní sáčky typu Globus převázané přes boty, aby se zabránilo nežádoucím komplikacím. Naštěstí jsem ochotna takové okolnosti brát s humorem a na podzimní měsíce si vytvořím zásobu recyklovatelných sáčků.
♥ Opravdu netrvalo dlouho a vypluly jsme na tramvajové zastávce. Naproti v trafice jsem si koupila lístek na tramvaj a úplně poprvé jsem si "píchla" =D (No jo holka z balíkova, kde mají jenom trolejbusy a autobusy =P). Holčina mi ještě stihla ukázat pár zajímavých míst a k mému štěstí mi i popsala jakým způsobem a na jaké zastávce musím přestoupit, abych se dostala z koleje ke škole (ne bohužel, nevede tam žádný přímý spoj). Začala jsem mít nablahý pocit, že návrat zpět nedopadne zrovna nejlpépe, proto jsem se radši ujistila, zda je to opravdu TA zastávka, ze které se dostanu zpět na kolej. Na tuto moji otázku se mi dostalo kladné odpovědi a tak jsem se s ní spokojeně rozloučila a vyrazila obhlídnout místní nákupní centrum.
♥ Stálo mě veliké úsilí odolat volání všech těch pestrobervných hadříků, ale přeci jen jsem to dokázala. Rozhodně jsem ale nedokázala odolat poslednímu vysílání filmu "Bez kalhot" (angl. Magic Mike). Jak už český název vypovídá, jedná se do určité míry o film s hvězdičkou. Ovšem geniální! Jediný vysílací čas byl ve 20:30, ale já už byla pevně rozhodnutá, že to musím vidět, ale k tomu se dostanu později.
♥ Zběžně jsem prošla všechna 3 patra a rozhodla se, že vyrazím zpět na kolej. Rázně jsem si to přimašírovala k již zmíněné zastávce a suveréně nastoupila. Když minula třetí zastávka, došlo mi, že to nebude to pravé ořechové. Slečna asi zcela nepochopila můj dotaz a odkývala mi zastávku, ze které jede tramvaj opačným směrem, než jsem potřebovala. Když jsem se vzpamatovala a vystoupila, byla jsem už někde na okraji Plzně, kde nebylo po jakékoli prodejně s lístky na tramvaj ani památky. Tak jsem využila platby přes smsku. Potvrzující zpráva mi přišla asi 2 zastávky před výstupem, takže jsem se na to mohla radši vykašlat. Každopádně jsem dojela, kam jsem měla, ale mezitím mi někdo spřeházel ulice, takže mi návrat ze zastávky na kolej trval v průměru o polovinu času déle než cesta z koleje na tramvaj (kde se stala chyba?!).
♥Když jsem konečně dorazila do pokoje, padla jsem za vlast a do 10ti minut usnula. Vzbudila mě až sprcha starostlivých telefonátů snad od všech členů rodiny. Poté mi v hlavě svitla myšlenka, že mi jeden z hotelových hostů (který shodou okolností bydlí v Plzni a ještě větší shodou okolností byl celý žhavý mě jí provést) dal svoje telefoní číslo! Tak jsem mu brnkla, načež jsme se domluvili, že mě vyzvedne u koleje a ukáže mi všechna místa, na která se budu muset v dohledné době dostavit- škola, menza, dopravní podnik, železniční a hlavní autobusová zastávka. Po téhle rychloexkurzi jsme to zakotvili v jedné moc příjemné italské restauraci, jelikož mi došlo, že jsem celý den nic nejedla. Pizza se slaninou a parmskou šunkou byla ta správná volba. Asi si domyslíte co následovalo. No ano, zapůsobila jsem kouzlem své osonosti a zajistila si tak doprovod na film o pánských striptérech =D. Řeknu vám, pohled pro bohy.
♥ Po večeři nám ještě zbylo do začátku filmu dost času, takže jsme ještě stihli výšlap na Radyni. =P
♥ Po filmu mě čekal jen návrat na pokoj a první noc s mojí novou postelí. Říká se, že první sen na novém místě je svým způsobem věštecký. Já doufám, že ne , protože se mi zdálo, že jsem těhotná a probudila jsem se spocená jak vrata od chlíva s otázkou, jak to řeknu tátovi, aby mě na místě nezabil!
♥ S prvními slunečními paprsky (no dobře, bylo to skoro až v deset) dorazil můj drahý otec s první várkou věcí na stěhování. (Protože jsem toho samozřejmě ještě polovinu zapomněla.) Po vybalení jsem se vypravila na zápis. V životě bych neřekla, že něco takového jako správně vyplnit index bude vyžadovat tolik úsilí. Rozhodně mě nepotěšilo, že hned v zimním semestru na mě čeká cosi s názvem biofyzika, když jsem i z normální fyziky na gymplu ve třeťáku téměř propadla. Pane bože jak tohle dopadne?! A aby toho nebylo málo, tak v dalším semestru mě jako chuťovka čeká biochemie.
♥ Jeden z předmětů mě ovšem zaujal více než všechny ostatní. A tím byla patologie. Přemýšlela jsem nad obrázkem sebe samé na pitevně. Odpadnu hned jak nebožtíkovi přetáhnou kůži přes hlavu a odkryjí mozek, nebo vydržím až do prožíznutí močového měchýře a tlustého střeva? No uvidíme.

Vaše Simulína =o*

Kdo stojí o dospělost?! Já chci propadnout do školky!!

8. září 2012 v 1:35 | Simulína =o* |  ♥Když se řekne♥
♥ Těžko říct, kdy se člověk stává dospělým. Každopádně si myslím, že za poslední rok jsem k onomu bodu zlomu zvanému "dospělost" udělala nejeden sedmimílový krok.
♥ Nebudu tu plácat něco o tom, že dospělost je jakýsi stav mysli, kdy člověk začně přehodnocovat svůj život a změní se jeho životní priority, i když je to nepochybně pravda. Ráda bych se v tomto článku zaměřila na důvod, proč naši rodiče byli v našem věku (myslím tím věk okolo 20ti) již dospělí. zatím co my si ještě hovíme v maminčině hnízdě.
♥ Pro mne je hlavním znakem dospělosti soběstačnost. Jak o sobě může někdo prohlašovat, že je dospělý, když se není schopen postarat sám o sebe, natož o někoho dalšího? Ať už se jedná o partnera, či v pozdějším věku o děti. (A když už jsme u toho, taky jednou nastane den, kdy budeme chtě nechtě oplatit službu svým rodičům a postarat se o ně, stejně tak, jako se starali oni o nás.)
♥ Ale proč je mnoho mladých lidí tak nesamostatných? Je to dáno hlavně jiným životním trendem. Za dob našich rodičů bylo normální, že většina šla hned po základní škole (u některých šťastnějších po střední) do práce a slečny, které se do 20ti nevdaly byly považovány do divné, nebo ošklivé. Dnes je to přesně naopak. Dívku, která se dvá před 20kou všichni automaticky házejí do šuplíku "zbouchnutá". Jako rodič člověk dospěje, aniž by chtěl, jelikož na něj dolehne tíha zodpovědnosti za lidský život. Bohužel existují i výjimky potvrzující pravdilo.
♥ Jenže v dnešní době spousta lidí studuje minimálně do pětadvaceti a drtivá většina je finančně závislá na rodičích. Už to je brzdou, která nám nedovolí zcela dospět, jelikož se nikdy nemusíme spolehnout pouze sami na sebe. Výhodou studia v jiném městě je to, že domů se jen tak nepodíváme a tak jsme do jisté míry odkázáni sami na sebe, co se týče samostatného bydlení. I když jsme do jisté míry osvobozeni od spousty povinností jako vaření a mytí nádobí, které za nás vyřeší menza.
♥ Uff, nějak jsem se rozepsala. Myslím, že je správný čas to utnout a položit si základní otázku. "Cítím se být dospělá?"
Do jisté míry ano. Mám práci, dlouhotrvající vztah a dobré studijní předpoklady. V domácnosti se umím otáčet a co se týče vaření, hlady bych rozhodně neumřela. Dobře se to čte, ale abych to s tou sebechválou nepřehnala. Samozřejmě je zde mnoho ohledů, ve kterých jsem až žalostně nevyspělá, ale chce to čas. Vždyť je mi teprve 19 =))